Už padesát let se Milan Nový věnuje leteckému modelářství a pořád umí vysbírat na soutěžích tituly. Loni byl první v družstvech na mistrovství Evropy, čerstvý úspěch si nyní přivezl z mistrovství světa, kdy v družstvech skončil pátý a v jednotlivcích dvacátý. V Pražské lize je první.
Jak finančně náročný je modelářský koníček? Protože všechno, co používám, je z kosmických materiálů, jako je například kevlar, tak je to dražší sport. Můj model na gumový pohon přišel asi na padesát tisíc korun.
A to nemáte strach, že se vám modely zaletí? To víte, že mám, ale hlídám si je za letu a někdy si musím pro ně doběhnout, třeba osm deset kilometrů. Stalo se mi, že jsem běžel přes pole, a když jsem vyběhnul mezi nějakými zahrádkami, volal na mě jeden zahrádkář: Je to dobrý, seš první!
Putovního poháru z loňského mistrovství Evropy. Jsou na něm vyryté názvy všech vítězných družstev a já jsem dostal čestný úkol zajistit zvěčnění České republiky.
Jak se koníček změní v celoživotní posedlost?
Začal jsem s tím už vlastně jako mladý kluk. S kamarádem se nám zalíbily letecké modely, a tak jsme se přihlásili do tehdejšího aeroklubu v Teplicích, kde jsme začínali jako modeláři, pokračovali jako plachtaři, až se z nás stali motoráři. To byly takové naše vývojové stupně.
Postupem času jsem se stal členem reprezentace. A tuhle šňůru jsem vlastně přerušil na nějakou dobu až začátkem devadesátých let, kdy jsem začal podnikat. Ale ještě předtím, tuším v roce 1987, mi na jedněch závodech mladí řekli, že už jsem na reprezentaci starý a moje modely neodpovídají novým normám.
Mně to ovšem nedalo a na divokou kartu jsem vyjel na mistrovství republiky, kde jsem skončil desátý. Potom na světovém poháru šestý. Tak jsem jim trochu vytřel zrak.
Znovu jsem se naplno vrhnul do modelařiny a v roce 1999 jsem se stal znovu členem širšího nominačního družstva. A s tím bylo spojeno pozvání do Izraele.
A tam nikomu to vaše „stáří“ nevadilo? Tam jsem lítal s mladíky sedmnáctiletými i šestadvacetiletými a pořád jsem se mezi nimi držel dobře. V roce 2001 na mistrovství světa v Kalifornii jsem skončil sedmnáctý. To byl tenkrát dost velký úspěch, protože se ho zúčastnilo asi sto padesát závodníků. Pořád jsem se na mistrovstvích světa a Evropy držel někde v první desítce. Mistrovství republiky jsem třikrát vyhrál. I když ne vždycky se dařilo, třeba titul mistrů Evropy jsme získali zase až v roce 2008 v Bulharsku.
Jak se vám daří letos? Obhájil jsem prvenství v Pražské lize, na mistrovství světa v Chorvatsku jsme obsadili páté místo v družstvech, v jednotlivcích jsem byl dvacátý. Na Českém poháru jsem získal druhé místo. V Pražské lize jsem první. Takže když to shrnu, letošní sezona byla celkem úspěšná a už teď se těším na příští rok, kdy se lítá mistrovství Evropy v Turecku. A za dva roky mistrovství světa v Argentině.
