Moše z Mostu vítá Pesach | E15.cz

Moše z Mostu vítá Pesach

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Mostecko bývalo baštou Židů. Dnes se tradici věnuje jenom jeden ortodoxní Žid.

Most / Zatímco se mostecké hospodyně chystají na Velikonoce, připravuje se jediný ortodoxní Žid na Mostecku František Váňa na Pesach. „Je to svátek nekvašených chlebů, začne v pondělí večer. Trvá osm dnů a na stole nesmějí chybět pokrmy hořké jako otroctví a slané jako Rudé moře, přes které Izraelité přecházeli do své země,“ říká Váňa.

Nadcházející Pesach je pro něj oslavou osvobození Židů z egyptského otroctví. Velikonočního beránka ale nepeče. „Připomínáme si ho kouskem spáleného masa, které nejíme, ale při slavnosti nesmí chybět,“ říká. Na židovství přistoupil až po pádu komunismu, jako dospělý se nechal obřezat a přijal židovské jméno Moše. Oživuje tradici Židů a v Mostě si připadá osamělý. Nejbližší Židovská obec je až v Teplicích.

A to v minulosti patřila mostecká židovská komunita mezi nejsilnější v Čechách. Dodnes se odborníci dohadují, jestli šesticípá hvězda ve znaku města symbolizuje Židy. „Patřili k nejvýznamnějším obyvatelům města. Například komerční rada Sigmund Woditschka vlastnil obchodní dům na I. náměstí, Karl Kohn zase továrnu na nábytek, Karl Spitz byl majitelem mostecké porcelánky,“ říká ředitelka Oblastního muzea v Mostě Libuše Pokorná.

Na konci dvacátých let minulého století žilo v Mostě 1260 Židů. Nástup fašismu je zlikvidoval. Ti, kteří válku přežili, se odstěhovali, nebo judaismus nevyznávají.

Co je ve znaku?

Židovský symbol nad hlavou lva, stojícího na mostě mezi dvěma branami, září uprostřed znaku města Mostu. Svědčí o významu židovské komunity na severu Čech, nebo je jen typickou ikonou? Kronikářka města Petra Trojnová tvrdí, že Most ve znaku židovskou hvězdu nemá, že je to běžná heraldická figura.
Ředitelka Oblastního muzea v Mostě Libuše Pokorná její názor zpochybňuje. „Dodnes si heraldici lámou hlavu, proč je šesticípá hvězda mezi věžemi mosteckého městského znaku. Jestli má přímé spojení se židovstvím, tedy se židovskou hvězdou, nelze přímo dokázat. I když to s ní většinou všichni spojují. Předpokládám, že při formování městského znaku na přelomu třináctého a čtrnáctého století, kdy byla na Mostecku středověká židovská komunita silná, to spolu souviset může,“ zastává názor Libuše Pokorná.

Strach z pronásledování

Židovství na Mostecku má více než sedm set let starou historii. „V Mostě, stejně jako v každém královském městě, bývala uzavřená židovská čtvrť, ghetto. Nacházela se za jihovýchodní branou na Pražském předměstí,“ vysvětluje Pokorná. Ulice Židovská nebo Malá židovská později nesly jména Rozmarýnová a Hvězdná nedaleko III. náměstí.

„Nejstarším písemným dokladem o Židech v Mostě je dlužní úpis z roku 1393, který vystavil Boreš mladší, pán na Rýzmburku (Oseku) věřitelům Ascherovi a Isákovi z Mostu,“ cituje z historických dat Pokorná. Isák se vzpouzel, a tak ho uvěznili. Za mřížemi zemřel. Ze strachu z pronásledování jeho syn Leb odešel s rodinou do Litoměřic. Následovala ho většina Židů na Mostecku. „Není jasné, jestli Židé opustili město dobrovolně, nebo je vyhostili,“ upřesňuje Pokorná. Dekret Jiříka z Poděbrad zakázal všem Židům pobyt ve městě a v jeho okolí v okruhu jedné míle. Údajně městu škodili. Kam konkrétně mostečtí Židé odešli, není známo. Do Mostu se směli vrátit až v polovině 16. století.

Náboženská a kulturní odlišnost židovské menšiny je pronásledovaná stovky let. Genocida vyvrcholila před druhou světovou válkou a během ní. Týden po okupaci Mostu fašisté vyhlásili pogrom na Židy. V záři požáru synagogy ve starém Mostě, kterou předtím zapálili, vraždili židovské obyvatele.
„Mamince je pětaosmdesát let, přežila koncentrák. Dodnes v ní setrvává strach. Bojí se, když nahlas přiznávám, že jsem Žid,“ říká Petr Klimeš. Za manželku si vzal věřící katoličku. Když byl v Jeruzalémě, u Zdi nářků se modlil Otčenáš a Zdrávas Maria.

Studoval v Izraeli

Z někdejší početné židovské komunity na Mostecku je dnes v Židovské obci v Teplicích zapsaný jediný ortodoxní Žid František Váňa, nosící hebrejské jméno Moše. Je mu sedma-třicet let a nedávno se oženil. „Nebylo lehké na tak malém dvorečku najít manželku,“ naznačuje osamělost Moše. Pro ženu si jel do Prahy. Ke zbožnému židovství se přihlásil po sametové revoluci. Do té doby o něm příliš nevěděl. Náboženství studoval v Praze a čtyři měsíce v Izraeli. Židovské tradice dodržuje striktně.

Jako ortodoxní Žid vyrábí košer víno. Kromě Kanady a Rakouska je třetí na světě, kdo dělá košer ledové víno. Košer není totéž co bio. Na výrobu košer vína platí nejpřísnější pravidla. „Před třemi a půl tisíci lety, kdy vznikalo židovské náboženství, bylo mnoho kultů. Aby staří Izraelité měli jistotu, že víno nebylo vyrobené pro pohanské božstvo, začali si ho dělat sami. Košer víno musí od sklizně po stáčení do lahví projít rukou výhradně ortodoxního Žida. Na košer víno musí být všechno zařízení, včetně sudů, sklepů používáno výhradně pro košer produkci,“ vypravuje Moše.

V běžném životě Moše dodržuje předpis i ohledně košer jídla. Nemíchá mléko s masem. Po mléce, když si vypláchne ústa, může maso. Ale po mase nesmí šest hodin pít mléko. Mléko je symbolem života. Maso symbolem smrti.

Nejí mořské živočichy

Z masa může jíst drůbež a sudokopytníky, kteří přežvykují. Řezník je musí zbavit krve. K brutálním porážkám židovského řezníka mívají ochránci zvířat připomínky, ale Moše tvrdí, že po přerušení průdušnice nastává okamžitá klinická smrt a zvíře se netrápí. Krev je symbolem duše. Pokud je v těle, nesmí Židé maso požít. „Z toho, co plave, smím jíst ryby, které mají ploutve a šupiny. Mořské potvory nebo úhoře nesmím,“ dodává k jídlu Moše. Potraviny nakupuje v košer obchodech hlavně v Praze. Musí mít razítko rabína, potvrzuje, že na jejich výrobu dohlížel ortodoxní Žid.

O šabatu se milují

Ortodoxní Žid Moše musí dodržovat šabat. Začíná každý týden v pátek se západem slunce a končí v sobotu východem tří hvězd. Během šabatu je Židům zakázáno pracovat. Šabat je dnem odpočinku, během kterého se Židé věnují svým rodinám. „Během šabatu si užíváme duševní i tělesný odpočinek. Rabíni doporučují jako součást tělesného potěšení i potěšení manželského lože,“ prozrazuje František Váňa. I sex se v judaismu řídí náboženskými pravidly. Pohlavní styk je Židům zapovězen v době, kdy žena menstruuje a dalších sedm dní po skončení měsíčků. „Po uplynutí této doby jde žena do mikve, rituální lázně s přírodní vodou, kde se musí celá ponořit. Předtím si omyje a ostříhá nehty,“ líčí Moše. Po očištění v mikvi se manželé mohou k tělesnému soužití vrátit.

Nesmí klečet na kolenou

„Židovství není náboženství, kde by bylo jednoznačně řečeno tohle ano a tohle ne. Pravidla jsou jako lešení, záleží na každém, jakým směrem a jakým způsobem po něm stoupá,“ říká Moše. Modlí se večer, ráno a odpoledne. Klečet na kolenou nesmí, protože klečí křesťané. „U některých modliteb stojíme. U jiných sedíme. Ženy a muži se modlí zvlášť, aby se navzájem nerozptylovali,“ sděluje Moše. Před modlitbou si rituálně myje ruce. Ve všední dny si ráno bere modlitební řemínky. Jeden na hlavu, druhý na ruku směrem k srdci. V krabičce na řemíncích jsou texty z tóry.

Novodobý hřbitov

Váňa není jediným Židem na Mostecku, je ale jediným, kdo dodržuje rituály. Ostatní dodržují předpisy jen omezeně, případně vůbec. Dávné příběhy a osudy lidí s šesticípou hvězdou na klopě spí na židovském hřbitově. Ten středověký za městskými hradbami zmizel beze stopy. Novodobý v Souši vznikl koncem 19. století.

Hřbitov je českou kulturní památkou. Kolumbárium u hřbitovní zdi mnohým vyrazí dech. „Za války bylo hodně mrtvých. Z hygienických důvodů se těla pálila,“ vysvětlil předseda Židovské obce Teplice Oldřich Látal.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video