Mostečan v egyptských hrobkách pod zemí. Na člověka padá strach | E15.cz

Mostečan v egyptských hrobkách pod zemí. Na člověka padá strach

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vladimír Brůna z Mostu jezdí s českými egyptology na výzkum pyramidových polí do bájného Egypta.

Most / V hospodě začalo největší životní dobrodružství geodeta a kartografa Vladimíra Brůny z Mostu. Dal se v ní dohromady s egyptology. Spolu s nimi už deset let v Abúsíru odkrývá dávná tajemství. „Při jednom sezení v hospodě jsem se poznal s egyptologem Miroslavem Bártou. Sháněl geodeta, který umí digitální dokumentaci,“ ohlíží se zpátky Vladimír Brůna. Padli si do noty. Brůna používá 3D ruční skenery a umí vytvářet prostorové modely v počítači.

Tým odborníků

Čeští archeologové zkoumají hrobky v Západní poušti. Koncesi na práce drží Miroslav Verner. Egypťané ji neudělují státu, univerzitě, ústavu, ale jednotlivci. Současná archeologie je odlišná od klasické. Vědci mají díky prostorovému skeneru jiný pohled na vykopávky. Kolem archeologa je tým lidí – geodet, kartograf, restaurátor, fotograf, antropolog, botanik, geolog. „Díky tomu expedice získá souhrnné informace z mnoha oborů. Možná se někdo diví, proč botanik v poušti. Stává se, že na dně nádoby leží rostlinné zbytky, v cihlách z nilského bahna jsou stopy rostlin. Všechno má vypovídací hodnotu,“ vysvětluje Brůna.

Nic nesmějí odvézt

Z Egypta nesmí vědci nic vyvézt. Ani vzorek keramiky, hlíny, natož kosti. Mají sklady, kde ukládají nalezené předměty a vše pečlivě dokumentují a archivují. Pyramidové pole nepřetržitě střeží ozbrojení vojáci. Tamní policajt hlídá i vědce. Úředníci přidělí k expedici inspektora, který sleduje, jestli výzkum probíhá podle schválených pravidel.

Dvacet metrů pod zemí

V Egyptě jsou čtyři pyramidová pole. Gíza, Sakkára, Abúsír a Dahshur. „Nejznámější pyramidy jsou z větší části prozkoumané. My pracujeme v oblasti šachtových hrobek z Nové říše a v jižním Abúsíru. Odkrýváme hroby nižších hodnostářů z faraonského dvora, tedy vezírů, kněží, manželek, rodiny vládce. Pohybujeme se v čase čtyři tisíce let zpátky,“ říká Vladimír Brůna.

Šachtové hrobky bývají patnáct dvacet metrů hluboko pod zemí. Geodet na pověry nevěří, přesto přiznává, že každý, kdo leze dolů, má strach. „Ze šachty a pohřební komory vybírají dělníci písek a kameny pomocí rumpálu. Pak spustí dolů provazový nebo klasický žebřík. Do nitra země sestupujeme čtvercovým půdorysem metr a půl na metr a půl. Komora, ve které je většinou vykradený sarkofág, je vysoká půldruhého metru. Lezeme po kolenou. Dole je nepopsatelný vzduch. Za ty roky jsme zvyklí, že tam bývá jedna pohřební komora se sarkofágem. Ne vždycky to ale platí,“ dodává.

Pocity Indiana Jonese

Před rokem a půl vykopali v Abúsíru pohřební komoru kněze Neferínpua.
„Najednou jsme stáli na prahu nevykradené pohřební komory napěchované starobylými předměty. Počáteční pocity Indiana Jonese rychle vystřídaly starosti o to, abychom jedinečný nález bezchybně zdokumentovali,“ líčí zážitky Miroslav Bárta, který vede výzkumné práce. Dole se nesmí o nic otřít, aby nepoškodili nález. Museli pořídit fotografie, plán, všechno zakreslit, očíslovat. Teprve pak mohli odsunout kamenné víko sarkofágu. V něm ležely ostatky kněze Neferínpua i s ozdobami a šperky. V sarkofágu našli i kostru myši, která při pohřbu ke knězi zaběhla. Mystickou symboliku v tom vědci nehledají.

Do tváře Egypťana

Kněz byl z vyšší střední třídy. Denně obětoval v pyramidových chrámech zasvěcených faraonům, aby panovníci na onom světě netrpěli nouzí. Neferínpu žil ve 26. století před Kristem v časech Staré říše, kdy vznikaly nejznámější egyptské pyramidy. Vedle něj ležely v okolních pohřebních komorách kosti několika členů jeho rodiny. „Pomocí 3D skeneru a speciálního antropologického postupu chceme zrekonstruovat podobu všech pohřbených v této komoře. Pak se podíváme do tváře celé staroegyptské středostavovské rodině,“ naznačil Miroslav Bárta.

Hrobka za hrobkou

Většina hrobek je vykradená. Zlato, šperky a jiné cennosti byly a jsou pro Egypťany možným zdrojem příjmu. Často zloději hrobku vykradli v den pohřbu. Cennosti mizí i dnes, mnohdy vojenskými kanály.
Archeologové nepátrají dlouhé měsíce v poušti. Z terénního průzkumu poznají místo hrobky. V jižním Abúsíru je jedna vedle druhé. „Satelitní snímky i pozemní průzkumy jasně odhalují možné archeologické objekty v písku. Kde v jižním Abúsíru kopnete, tam něco najdete,“ říká zjednodušeně Brůna.

Pomáhají dělníci

S expedicí pracuje rodina El-Keréti. Raisové, jak se jim říká, obstarávají kompletní práce, najímají dělníky, seženou nářadí, dřevo a další nezbytnosti. Egyptolog jen určí, kde se bude kopat. S raisem, bossem, se poradí, jestli práce není nebezpečná, a zvolí její postup. Každou sezonu předem plánují. Výkopové práce musí schválit nejvyšší rada pro památky.
„Bossové“ najímají pro expedici desítky dělníků. Podle zákona dostanou plat a Češi jim platí i sociální pojištění.

Ani v čase dávném na stavbách pyramid nepracovali otroci, ale dělníci. Doteď jsou v Gíze vesnice, kde bydleli. Byli najímaní za plat, dostávali jídlo. „Dělník si u nás vydělá patnáct dvacet liber denně. Pracuje od sedmi do dvou. Když skončí, jde do vesnice a dělá na svém políčku,“ popisuje život egyptských dělníků geodet.

Vzduch horší než v Mostě

Odkrývat hrobky pyramidového pole vypadá na první pohled jako dobrodružství. Na druhou stranu se práce těžce podepisuje na zdraví vědců. Ovzduší v Káhiře je horší, než bylo v Mostě za totality. Tisíce aut bez katalyzátorů, benziny s nízkým oktanovým číslem, prach, písek, vysoká vlhkost.
„Nejhorší jsou přechody z tepla do zimy a naopak. Tam pětačtyřicet nad nulou, doma minus patnáct. Když odkryjete hrobku, uvnitř je čtyřicet stupňů, ve vedru i technika odchází. Životní podmínky jsou nesrovnatelné, strava chudá. Miliony igelitových pytlíků a tašek se válejí po poušti, v kanálech. Všude špína, nepořádek. Lidé si uklidí byt, co je na ulici, je nezajímá,“ vysvětluje Vladimír Brůna. Na poušti přes den panuje spalující žár. Proto začínají pracovat před východem slunce a končí dvě hodiny po poledni.

Odpolední kolotoč

Pak je čeká cesta autem na ambasádu do Káhiry, kde jsou ubytovaní. Odpoledne houstne doprava. Než dojedou, je půl čtvrté. „A začíná kolotoč. Dát do pořádku techniku, uložit data, vyčistit foťáky. Dát do pořádku sebe, něco sníst a je večer. Padneme do postele. Tak se jede pět dnů v týdnu. V pátek se v islámském světě drží svátek. Kdo má energii, může si udělat výlet. Ale když do Egypta jezdíte deset let, pak vás Gíza, kde jsou mraky turistů, nezajímá,“ říká Brůna.

Příběh jedinečnosti

V Mostě vede Brůna Laboratoř geoinformatiky ústecké Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně. Egypt považuje za dobrodružnou a výjimečnou příležitost pracovat s odborníky světového významu. Za deset let mu expedice splývají do jednoho příběhu. Plného očekávání, napětí, vzrušení, radosti. Příběhu jedinečnosti, protože lidí, kteří se dostanou do hrobek egyptské říše, na světě moc není.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video