Betonové zmenšeniny hradů u jeho domu poblíž Kamencového jezera zná snad každý Chomutovan. Kdo se na ně cestou z koupaliště nezašel k plotu podívat?
Dodnes tam stojí věrná kopie Karlštejna se všemi okénky a barvenou stříškou z eternitu, velké německé šlechtické sídlo a makety několika menších budov. Na všech byly štítky s názvy, dnes už nečitelnými. Ostatní z původních více než dvaceti zmenšenin jsou nenávratně pryč. Na těch, které na zahradě Jana Telekiho zůstaly, se podepsal čas, a co je horší, i vandalové.
Jan Teleki, který v domě vyrostl a bydlí v něm přes půl století, říká, že hrady jsou na zahradě od nepaměti. Vilka kdysi patřila Němcům a pravděpodobně ji obývala rodina stavitele. „Jak si jinak vysvělit, že zmenšeniny hradů a dalších budov jsou propracované do úplných detailů? Je vidět, jak moc to toho člověka bavilo,“ usuzuje současný, dvaasedmdesátiletý vlastník.
Otec Jana Telekiho dům koupil počátkem padesátých let minulého století od Čecha, který jej získal jako konfiskát. „Táta byl zedník, takže hrady udržoval a opravoval. Já na to moc nejsem. A ani se mi do toho nechtělo, když jsem kolikrát zjistil, že v hradě jsou díry od praku, prostřílená okénka či přemístěné věžičky od dětí, které do zahrady vlezly,“ přiznává. Některé makety byly už tak zničené, že je musel odvézt na smetiště.
Podepsali se na nich i rozjaření mladí lidé, když se vraceli z nedalekého letního kina. „Jednou jsem našel zbytky svého hradu na kolejích u zooparku. Někomu upadl, když ho ukradl,“ říká rozmrzele. Minulý režim kopiím šlechtických sídel nepřál. Komunisté je považovali za stejný kýč jako sádrové trpaslíky. Tehdy nám to říkal učitel ve škole. Tuším, že to byl prezident Zápotocký, kdo vyzýval, aby zahrádkáři odstranili ze záhonů kýče a sázeli tam raději cibuli,“ směje se Teleki.
