Já ti ho napíšu moc rád, protože se ti musím k něčemu přiznat. Vím, že nejsi. A věděl jsem to už odmalička. Dárky mi odjakživa dávali rodiče, babička s dědou, sourozenci, kamarádi, a letos poprvé něco dostanu od svojí manželky.
A já jsem rád, že mi je dávají právě oni, a ne ty. Je totiž mnohem hezčí dostat dárek od někoho konkrétního, o kom vím, že mě má rád. Navíc tě mám plné zuby, protože čtyři týdny všeobecné přítomnosti jehličí, červených stužek, třpytivých sněhových vloček, dokola hrajících koled, všemožně nakupujících lidí a nepříjemně blikajících žároviček dokážou člověka pěkně otrávit.
A hlavně – a to si, kamaráde, přiznej – ten skřítek, který se jednou za rok objeví, přečte hromadu dopisů, všechno sežene a během několika minut rozveze pod vánoční stromky, má s Ježíšem Kristem, jehož narození o Vánocích oslavují křesťané, asi tolik společného jako já s Dalajlámou.
Nic ve zlém Ježíšku, jen jsem chtěl, abys věděl, jak to se mnou je.
A pokud můžeš, tak prosím tě zařiď, aby měla Sedmička nejen v Polabí spoustu šťastných a spokojených čtenářů.
