Před 142 lety se narodil malajský lékař Wu Lien-teh. Mimo to, že byl prvním studentem university v Cambridgi pocházejícím z Číny a prvním Malajcem nominovaným na Nobelovu cenu, se stal člověkem, který zásadně přispěl k zastavení šíření mandžuského moru. Jak? Rouškou.
V roce 1910 dostal Lien-teh za úkol zkoumat neznámou nemoc, která v té době měla téměř 100procentní smrtnost. Nikdo zatím neušil, že se jedná o mandžuský mor, který si později vyžádá 60 tisíc životů. Po prvních pitvách, které Wu Lien-teh provedl, zjistil, že se tato nemoc šíří vzduchem. Toto poznání ho vedlo k tomu, že vylepšil chirurgické roušky, které znal od západních lékařů, přidáním gáz pro lepší filtraci vzduchu.
Lien-teh následně prosazoval i jejich nošení a začal také s jejich výrobou. Své poznatky publikoval ve vědeckých časopisech a magazínech. Jedním z nich byl i odborný lékařský časopis The Lancet, který vychází od roku 1823 dodnes. Velkým pokrokem byla i morová konference v roce 1911, které se účastnili zástupci všech tehdejších mocností, kde funkčnost roušek vysvětloval. Proběhlo i několik testů.
Wu nebyl jen vynálezcem roušek. V boji proti moru se zasadil i o karanténu a dezinfekci domů, kde nakažený bydlel. Nemocnici, kde se mor léčil, pak dokonce nechal spálit. Mimochodem - respirátory N95, které jsou dnes povinnou výbavou v boji proti pandemii onemocnění COVID-19, jsou údajně jeho rouškami inspirovány.
Mandžuský mor
Někdy také nazývaný jako Mandžuská chřipka, byl jednou z největších zdravotních katastrof čínské historie. Epidemie s téměř stoprocentní smrtností vypukla v roce 1910 na severovýchodě Číny v tehdejším Mandžusku. Tedy v oblasti, na kterou si dělalo zálusk Rusko a Japonsko. Nemocí se místní nakazili od svišťů.
