Muž z Wintonova vlaku zahájil výstavu | E15.cz

Muž z Wintonova vlaku zahájil výstavu

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Hradecká knihovna ukazuje život v koncentračních táborech. Hostí putovní expozici Místa utrpení, smrti a hrdinství. Přijel ji otevřít Asaf Auerbach, který byl jedním z „Wintonových dětí“.

Asaf Auerbach se narodil v židovské rodině v dnešním Izraeli. Rodiče ale pocházeli z Československa, kam se v roce 1930 i s dvouletým Asafem zase vrátili. Tenkrát ještě netušili, že si Prahy moc neužijí. Blížil se totiž devětatřicátý rok a s ním i nástup Adolfa Hitlera k moci.
„Rodiče dobře sledovali, co se děje ve světě. Věřili sice, že Hitler dlouho nevydrží. Když se ale dozvěděli o možnosti poslat mě i bratra pryč z Československa, neváhali,“ vzpomíná dnes jednaosmdesátiletý Asaf Auerbach.

Do vlaku se těšil

Měl to štěstí, že byl jedním z takzvaných „Wintonových dětí“. Ty se díky prozíravosti Angličana Nicholase Wintona dostaly z okupovaného Československa do anglických rodin.
Pro jedenáctiletého chlapce byla cesta za moře velkým dobrodružstvím. Snad i proto, že přišla dost narychlo. „Původně jsme měli odjet 1. srpna. Jednou v neděli ale přišel pošťák s telegramem, že máme odjet už 18. července. Všechny přípravy jsme tak museli urychlit. Navíc člověk tenkrát běžně do Anglie nejezdil, takže když nás naložili do vlaku, těšil jsem se,“ vypráví Auerbach.
Přiznává, že oproti jiným dětem měli s bratrem velkou výhodu. Věděli, ke komu jedou. „Byli jsme ve skupině asi devíti až deseti dětí, které do Anglie dostala jedna přítelkyně našich rodičů. Znali se už z Izraele a ona si usmyslela, že děti svých přátel dostane do Anglie. Sama přitom ani moc neuměla anglicky. Přesto nás odvezla,“ vybavuje se Auerbachovi.
Skončili ve zhruba čtvrtmilionovém městečku ve střední Anglii. Tamní úřad jim propůjčil domek, který byl součástí sirotčince.
„Velkou výhodou bylo, že jsem už tehdy trochu uměl jazyky. Jako kluk jsem asi dva roky chodil na němčinu. Na začátku roku 1939 mi ale doma řekli: na němčinu už chodit nebudeš, budeš navštěvovat angličtinu. V Anglii pak za námi chodila penzionovaná učitelka, takže za chvíli jsme uměli anglicky úplně perfektně,“ říká Auerbach.

Těžký návrat do Prahy

Společně s ostatními dětmi pak chodil do anglických škol. Lidé kvůli nim pořádali i sbírky, aby na ně byly peníze. „Poslední dva roky už jsem chodil do československé státní školy, kterou tam založila exilová vláda. Jen na prázdniny jsme jezdili zpátky k náhradním rodičům. Po skončení války ale nikdo neměl zájem nás dál financovat, takže jsme se vrátili do Čech,“ pokračuje Auerbach.
Návrat do Prahy byl ovšem pro mladého Asafa daleko horší než pobyt v Anglii. „Rodiče nám před odjezdem řekli: my za vámi brzo přijedeme, tak si nedělejte starosti. My si je samozřejmě nedělali. Věřili jsme totiž rodičům, že opravdu přijedou. A oni tomu v té době asi ještě taky věřili. Když jsem se ale vrátil, všechno bylo jinak,“ vzpomíná se slzami v očích. Jeho rodiče totiž zemřeli v koncentračním táboře v Osvětimi. Ještě dlouho po příjezdu do Prahy sice Asaf Auerbach doufal, že se rodiče najednou objeví, takové štěstí ovšem nakonec neměl. A to byl také jeden z důvodů, proč dnes objíždí jako host místa, kde je k vidění výstava Místa utrpení, smrti a hrdinství. „V dnešní době hodně sílí různé extremistické skupiny, včetně neonacismu. Je proto důležité, aby hlavně mladí viděli, jak to může skončit,“ dodává Auerbach.

Dobové fotky z Dachau

Kurátorka výstavy Olga Zárubová se už v praxi přesvědčila, že na děti a dospívající výstava opravdu zabírá. „V Klatovech přišlo na výstavu s besedou tamní učiliště. Jeden z chlapců stál před panelem jako zmrazený. Vůbec prý netušil, že něco takového, jako byly koncentrační tábory, ve skutečnosti opravdu existovalo,“ říká Zárubová.
Návštěvníci na výstavě v jindřichohradecké městské knihovně uvidí dobové fotografie z Osvětimi, Dachau, Ravensbrücku i dalších táborů. Dočtou se o tom, jaké tam na Židech dělali Němci pokusy, jak musely také děti a ženy tvrdě pracovat. Zjistí, že domů se nevrátily celé rodiny. Vůbec nejsilněji ovšem působí závěrečná část výstavy – báseň ženy, která jen pár dní po jejím napsání skončila v plynu.

Výstava potrvá v poslechovém sále hradecké knihovny do 30.listopadu. K vidění je během otevíracích hodin knihovny. Vznikla podle knihy Oty Krause „Továrna na smrt“. Poprvé byla k vidění v roce 2005. Hradec je dvaatřicátým městem, do kterého Historická skupina Osvětim s výstavou dorazila.


S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.