Muzeum vypráví o těžbě uhlí i o lidských tragédiích

Litvínov / Když Josef Gerthner začal pracovat v dole, byl ještě mladík. Pod zemí strávil sedmačtyřicet let. Dnes už jako důchodce provádí v litvínovském muzeu těžby a vypráví lidem, co obnáší práce v dolech.

„Nastoupil jsem do hlubinného dolu jako mladý kluk po škole. Byla to velmi těžká práce v otřesných podmínkách,“ vzpomíná Gerthner.

Nelidské podmínky

V těžebním revíru jsou i čtyřicetistupňová vedra a vysoká vlhkost vzduchu. „Bylo to nepříjemné. Museli jsme tam fárat nazí, aby to bylo aspoň trochu snesitelné,“ říká Gerthner. S tím souhlasí i ředitel muzea Zbyněk Jakš, který také fáral.„Bylo to hrozné, ale člověk si zvykne,“ poznamenal Jakš.

Horníci provázejí

Tito lidé návštěvníkům nevyprávějí jen naučený text. Těžební technice rozumí, mohou odpovědět na každý dotaz a přidat vlastní zážitky. „Návštěvníci na konci prohlídky přijdou, podají mi ruku a moc děkují. Je to krásný pocit, že můžeme své zkušenosti předávat dál,“ vypráví Gerthner.

S tím souhlasí i ředitel muzea Jakš. „Z tohoto důvodu jsme se spolkem severočeských havířů založili muzeum. Bylo nám líto, že by tu nic po zrušení dolů nebylo. Kdybychom exponáty neshromažďovali, naše práce by za čas byla zapomenutá,“ popisuje ideu Jakš.

Kompletní prohlídka

Díky bývalým zapáleným havířům se dnes lidé mohou podívat, jak to v hlubinném dole vypadalo. Je tu vybudovaná funkční štola s různými typy vozíků, které se používaly v dolech pro přepravu uhlí, horníků nebo jako toaleta. Poslechnou si ohromný rachot běžících pásu na přepravu uhlí. Vyzkoušejí si ovládání kombajnu s rypadlem nebo se dozvědí, jak horníci odstřelovali průchody ve štolách. I s ukázkou ládování a zapojování nálože.

Dalším lákadlem je unikátní parní stroj, který poháněl výtahové klece do hloubky 188 metrů. Na výstavě pracovních pomůcek uvidí měřidla, lampy, dýchací přístroje, motyky a také tu nechybí funkční model procesu dolování.

Od poloviny září zaměstnanci muzea otevřou novou expozici chemického průmyslu nesoucí název Od uhlí k ropě. Výstava lidem přiblíží, jak ve zdejší chemičce na popud Adolfa Hitlera za 2. světové války vyráběli benzín, naftu a různé dehty z uhlí. Nakonec se ale zjistilo, že je levnější vyrábět tyto suroviny z ropy. „Chceme lidem ukázat jak hotové materiály tak i proces jejich vzniku, který uvidí v trubkách s obarvenou vodou,“ líčí záměr muzea Jakš.

Bolestivé vzpomínky

Jednou ze smutných místností je pamětní síň. Je symbolickým hřbitovem horníků. Destičky s nápisy připomínají tragické události. „Jednou při prohlídce se jeden muž rozplakal, když na destičce našel jméno svého kamaráda. Svěřil mi, že tam mohl být on. Na poslední chvíli si s ním totiž vyměnil službu. Neunesl to a z místnosti odešel,“ poznamenal zdejší průvodce Petr Král.