Muži činu, aneb jak se žije dobrovolným hasičům z Louk | E15.cz

Muži činu, aneb jak se žije dobrovolným hasičům z Louk

Nemají zbrojnici ani cisternu. Přestože požár asi nikdy neuhasí, jsou připraveni zasáhnout. Tvrdý trénink se jim vyplácí i na soutěžích.

Některým nebylo ani patnáct let, přesto se začali učit, jak lidi ochránit před požárem. Mladí kluci opět pozvedli zanikající sdružení a kromě závodu jsou připraveni zasáhnout při živelných katastrofách.
„Dobrovolným hasičem jsem se stal asi ve dvanácti letech. Tehdy fungovalo starší družstvo a my chtěli založit mládež,“ popisuje Lukáš Žáček.

Na vybavení si vydělávají sami

Ze začátku dostali mladí hasiči vybavení třeba od profesionálních kolegů. Když byla nějaká hadice děravá, kluci si ji jednoduše zkrátili. Teď si na výbavu vydělávají sami. Celé prázdniny stráví někteří z nich na brigádě, aby svému týmu přinesli nějaké peníze. Třeba sečou trávu. „Nebýt kluků a jejich ochoty, nebylo by tu nic,“ dodává vedoucí Roman Kantor.

Loučané jsou k zásahu vždy připraveni

Většinu času sice dobrovolní hasiči stráví soutěžením, i jejich zásahové vybavení se tu a tam dostane do akce. Zažili dokonce i jeden výjezd k požáru. „Ten den mě odvolali z práce. Přišla zpráva z centrály s dotazem, zda vyjedeme. Do deseti minut jsme vyrazili. Dal jsem dohromady tým, nasedli jsme do svých osobních aut a jeli do Ráje, kde jsme převzali hasičský vůz a převlékli se,“ popisuje Kantor. Jaké bylo zklamání hasičů, když dorazili na místo a zjistili, že se jedná o planý poplach.

Ani soutěže někdy nemají šťastný konec

Před soutěží trénují hasiči z Louk i několikrát týdně. Ani trénink ale někdy k úspěšnému pokusu nevede. Za potřebí je naprostá souhra celého družstva. „Byl to noční běh v Palkovicích a na řadu jsme přišli nad ránem. Já jsem nedoběhl. Utíkal jsem s proudnicí do kopce, bylo bahno. Upřímně, moc se mi tam nechtělo, protože jsem měl nové boty. Tak jsem to vyřešil. Nenatáhli jsme vodu, já zůstal stát před bahnem a nedoběhl,“ přiznává se k výjimečné situaci Karel Máj.

Také ženy soutěžily v požárním útoku

Kluci motivovali své příbuzné a za Louky začalo soutěžit i družstvo hasiček. „Pamatuji si na soutěž ve štafetě, kdy jsem s proudnicí na provaze kolem pasu běžela přes kladinu. V ruce jsem měla další dvě hadice. Vše by bylo dobré, kdyby mi proudnice nesjela mezi kolena a já se nerozplakala smíchy. Je jasné, že v tu chvíli byl běh až to poslední, čeho jsem byla schopná,“ vzpomíná Hana Pavlicová. Některé z žen ale po čase založily rodinu a na trénování neměly čas.

„Trénink není jen o běhu, náročná je příprava i úklid nářadí. Nemáme vlastní zbrojnici, takže ho skladujeme u starosty v garáži. Po tréninku se musí vše z hřiště odvézt a hadice rozvěsit na trámy a nechat je uschnout,“ říká Láďa Máj.

I když jim nedostatek peněz někdy brání ve zlepšení, hasiči neztrácí své odhodlání a derou se výš a výš na žebříčku soutěžních družstev. Na letošním klání, které se v Loukách konalo minulý měsíc dosáhli na bramborové, čtvrté místo.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.