Kdo viděl film Muži v říji, měl náskok. Nezasvěcený návštěvník loveckého zámku Ohrada ale koukal jako blázen.
Na pódiu sedělo na pařezech dvanáct mužů v zelených kamizolách. Jeden po druhém přistupovali k mikrofonu a troubili, až se hory zelenaly.
Předtím a také po svém výkonu smekali zelený klobouček, čímž projevili úctu diváckému stádu i jelenovi, řvoucímu na velké fotografii v pozadí.
„Z lesů a hor už troubení slýcháme čím dál méně, protože dospělých jelenů ubývá a říje už nejsou tak halasné. Tady je mimořádná příležitost si poslechnout, jaký řev se může v českých lesích ozývat,“ vysvětlil jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka. Zažil to mockrát, hlavně když po lese doprovázel ženy. „Vůbec netušily, že někteří jeleni dokážou být tak hroziví, až člověku běhá mráz po zádech,“ dodal.
Organizátoři zdůraznili, že je to soutěž v napodobování hlasů. Kdyby se poměřovalo skutečné vábení, museli by přece v porotě sedět jeleni. A mezi diváky třeba i laně a srnky – ostatně jeden z účastníků si přál novou soutěžní disciplínu, a to jak nejlépe položit laň.
Poradit by snad mohla Nela Brštiaková, jejíž milý Jan Brtník nedávno ve vábení jelenů vyhrál mistrovství Evropy. Fandila z publika, Brtník tentokrát skončil na druhém místě. Při procházkách po lese se s ním nenudí. „O minulé říji jsme byli schovaní pod smrkem a asi tak na padesát metrů přivábil staršího jelena. Má to velké kouzlo, hlavně když slyšíte, jak mu odpovídá,“ zasnila se.
Sama se o vábení jelenů ani nepokouší, protože ženský hlas by na to nestačil. Výhodu mají lidé s hlubokými tóny, protože podstatou je hrdelní zvuk – někteří myslivci přirovnávají projev jelena k tomu, co se ozývá, když starej chlap zvrací po flámu. Což je rozhodně běžnější situace než skutečná říje, jejíž čas přichází jenom v druhé polovině září, kolem svátku svatého Václava.
Student Princ králem
Disciplín je osm, hlubocká soutěž ukázala čtyři hlavní. Muži se postupně změnili v mladého hledajícího jelena, pak předvedli tři rozdílná rozpoložení hlasu vůdce stojícího u laní, následoval vítězný ryk a nakonec si po říji odpočinkově zamrmlali v bahně. Pokaždé zaujali u mikrofonu majestátní postoj krále lesa a zhluboka se nadechli. Pocitu převtělení prý pomáhá například koulení očima či hrabání nohou.
Několikrát svými kreacemi rozeštěkali psy v okolí, vyplašili čápy na komíně a zmátli osazenstvo blízké zoologické zahrady. Hrozící velký déšť se jim ovšem podařilo rozfoukat do jiných luhů a hájů.
Porotci seděli zády k soutěžícím v malých uzavřených kukaních a vnímali jen jejich hlasy. „Dnes jsem měl šťastný den, sedlo mi to - asi trochu jako našim hokejistům na mistrovství, kam jeli jako outsideři a pak vyhráli,“ radoval se David Princ, který nakonec dostal nejvíc bodů. Šestadvacetiletý student České zemědělské univerzity v Praze, který pochází od Soběslavi, uspěl v tak velkém klání poprvé. Vábení se věnuje třetím rokem, v lese už dokázal přivolat mladého desateráka.
„To je nejvyšší ocenění. Porotce je porotce, ale jelen je nejpřísnější. Nejdřív jsme si na dálku povídali, pak se přišel podívat blíž… a kamarád ho ulovil,“ dokončil větu s trochu omluvným úsměvem.
Troubí i na bolševník
Vábení dává možnost přiblížit se k úctyhodnému tvorovi co nejblíž a takzvaně si ho přečíst. „Neděláme to jen kvůli lovu, ale hlavně pro tu možnost spatřit krále lesa v plné kráse, prohlédnout si ho, vyfotit. Nejlepší učitelkou je matka příroda a kdo jí porozumí, chová se v lese s pokorou,“ shrnul porotce Jan Kupka. Velkou výhodou je podle něho hudební sluch a základem všeho schopnost naslouchat přírodě.
Zvuk si každý jelenář vytváří v sobě a k tomu, aby se pěkně linul, pomáhají takzvané řevnice. Sbírá je Václav Svoboda, jehož prvním nástrojem byl cylindr na petrolejovou lampu. Teď má asi dvě stě vábnic na různé druhy zvěře i ptactva.
Ctí zásadu starých hajných, že fajfka, flinta a vábnička se nepůjčují. „Troubit lze na leccos. Na rostlinu bolševník nebo v podstatě každou rouru včetně té novodurové u záchodu. Například polský mistr Evropy byl nedostižný v tom, jak troubil na půllitrovou sklenici od piva,“ vyjmenoval zkušený jelenář.
V letošním třináctém ročníku této soutěže převažovaly skládací trubky z plastu, dlouhý roh maďarského stepního skotu a velká mořská mušle tritonka. Hodit se může ale i konev nebo cívka od nití.
Právě papírové špulky z továrny ve Warnsdorfu dostali všichni, kdo měli chuť vytvořit rekord. Shromáždilo se jich 469 včetně dětí od pěti let. Zatroubili sborem a vstoupili do české knihy rekordů. Prostě jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Základní disciplíny vábení jelenů:
Jelen hledající – v hlase musí být slyšet touha
Jelen stojící u laní – spokojený pán harému zaslechne druhého jelena, sešikuje stádo a zahrozí sokovi
Vítězný ryk – po vyhraném souboji musí okolí slyšet, kdo je tady králem
Odpočinkové mrmlání – jelen v říji chladí svou horkou krev v kališti
