Muzikál, jenž má v podtitulu, že „láskyplně vykrádá film Monty Python a Svatý grál“, vtrhnul v sobotu na jeviště Velkého divadla. Soubor plzeňské operety a muzikálu si odvážně zakrojil velký krajíc – a ani se nezakuckal. Představení, které není ničím jiným než vodopádem gagů, skečí, vynikajících pěveckých čísel a jak by řekl V+W bohapusté srandy, baví diváky dvě a půl hodiny bez jediného hluchého místa. A přitom na otázku, o čem to je, musí člověk odcházející z hlediště, upřímně říct, že vlastně o ničem. Monty Pythonovský humor připomíná ze všeho nejvíc poetiku Divadla Sklep a České sody.
Nezastaví se před ničím, nic mu není svaté. A přesto neuráží. Inscenace, kterou české publikum vidělo vůbec poprvé, obsahuje téměř výhradně mužské postavy. Jedinou ženou je tu Jezerní dáma. Režisér Roman Meluzín měl ve volbě její představitelky velmi šťastnou ruku: v Plzni se poprvé představuje vynikající zpěvačka Dasha. Vedle ní se ve dvou desítkách rolí střídá sedm herců.
Jiří Untermüller si užívá roli krále Artuše, jemuž po boku opět stojí Jan Kaštovský jako trochu prostší Patsy. Bronislav Kotiš baví diváky nejvíc coby matka Dennise Galahada. Skvělé výkony podává i Jan Kříž, jemuž režie přiřkla hned dvě postavy, které se pohybují na chůdách. Výborný je i Roman Říčař, jenž zase musí projít proměnou z podivína Denise v sira Galahada, což obnáší i změnu hlasu.
Zbigniew Kalina v roli Historika jako by z oka vypadl Miloni Čepelkovi z Divadla Járy Cimrmana. Posledním rytířem kulatého stolu, sirem Robinem, je Radek Štědronský Shejbal. Scénograf Daniel Dvořák poslal inscenaci za diváky na jednoduché a přitom efektní a funkční scéně, na níž vyniknou pestré a patřičně bláznivé kostýmy Ivany Brádkové.
