My jsme žáci 3.B, na čtyřkolkách frčíme

Bratři Lukáš a Tomáš Kolpekovi z Písku patří k nejlepším závodníkům na čtyřkolkách v Česku. Je jim osm let.

Natáhnou motorkářské kalhoty, navlečou si chrániče páteře i krku, oblečou závodní bundu, obují kožené vysoké boty a na hlavu nasadí helmu.
Nastartují čtyřkolku a už jim nic nebrání v tom, aby vyrazili na trať: sbírat úspěchy.
Jsou jako opravdoví dospělí závodníci. Až na to, že jim je osm let. Lukáš a Tomáš Kolpekovi z Písku jsou dvojčata. První je o dvě minuty starší. „A o ty dvě minuty na trati také rychlejší,“ pousměje se otec obou kluků Jiří Kolpek.
V osmi letech patří žáci 3.B na základní škole v Tylově ulici k nejlepším závodníkům v republice na čtyřkolkách v dětských kategoriích.
„Občas mě brácha předjede, ale většinou porážím já jeho,“ dodává Lukáš Kolpek. Sám v minulém roce zvítězil v seriálu Off-Road Cupu, jediné soutěži v Česku pro děti, a mezi čtyřmi nejlepšími skončil i v kategorii juniorů, kde jsou děti do třinácti let. Letos je zatím na druhém místě v dlouhodobém seriálu Poháru republiky, což je první ročník nové soutěže.
„Oba jezdí dobře, ale Tomášovi to zatím tolik nevychází,“ přidává otec Jiří. Zatímco Lukáš dojíždí na stupních vítězů, bratr končí okolo pátého místa. I tak je to výborná bilance.
Už polovinu svého života strávili oba na čtyřkolkách. První dostali ve čtyřech letech. V pěti už oba naskočili do první soutěžní jízdy. Lukáš skončil třetí, a bylo rozhodnuto. Z terénního vozítka už ani jeden neslezl.
Jiní kluci se v jejich věku věnují fotbalu nebo hokeji. Bratři se vydali netradiční cestou terénních okruhů. „Baví mě na tom všechno,“ shodnou se oba mladí jezdci týmu ACP Group. Tomáš po chvíli vyzdvihne skoky přes terénní překážky. Lukáš přidá hodiny, kdy se dokáže točit se svým strojem na jednom místě.
Nevadí jim při tom prach, který je na tratích v létě, a ani bláto, jež je obvykle pokrývá na podzim, na jaře i v zimě. Vždyť závody čtyřkolek jsou po celý rok s jednoměsíční přestávkou.
„Strach mám. Kolikrát si říkám, že tohle je poslední sezona, nebo dokonce poslední závod,“ popisuje maminka Irena Kolpeková. Naposledy měla podobný pocit na začátku léta, když Lukáš havaroval na závodech v Jiníně.
„Občas spadneme,“ krčí rameny oba kluci. Chuť jim to nevezme. Přitom pády jsou někdy i při vysokých rychlostech. Na posledních závodech měl Lukášův stroj v terénu průměrnou rychlost k padesátce. Na rovině dokáže jet i stovkou.
„Je těžké odhadnout, co bude dál. Třeba za dva roky kluci přijdou a řeknou, že je to nebaví a skončí,“ přemýšlí otec Jiří. V nejbližší době se zdá, že nic podobného nehrozí. Vždyť ani jednoho nezlákala třeba krosová motorka, kterou dostali. Přednost mají čtyřkolky.