Ve vratimovské výrobně na mýdlo nejsou žádné stroje. Alena Milíčková ho dělá ručně. Na severní Moravě a ve Slezsku je poslední mýdlařkou.
Jak se stane žena mýdlařkou?
To bude znít dost bláznivě. Kdysi jsem musela do nemocnice na operaci slepého střeva. Během toho pobytu se mi zdál několikrát v noci sen o tom, že žiju ve středověku a vařím v hrnci mýdlo. Začala jsem se shánět po nějaké literatuře a zjišťovat, co výroba mýdla obnáší.
Kde se dá taková mýdlová
kuchařka sehnat? Půjčila jsem si skripta z chemie, ale tam jsem toho moc nezjistila. Musela jsem si je
nechat poslat z Francie, Kanady a taky z Chorvatska, kde si mýdlo ženy vařily ještě v devadesátých
letech za války.
Jak vypadala výroba první várky?
Otec, se kterým jsem tehdy bydlela, mi to nechtěl dovolit. Zlobil se, že to při výrobě mýdla hrozně páchne a že zničím celou kuchyň. Počkala jsem, až odjede do lázní, nakoupila pár kil surovin a pustila se do toho. Mezi tím jsem se starala o ovce, slepice a psa. Kuchyň jsem při tom samozřejmě úplně zlikvidovala.
Kdy jste si řekla, že se do
toho pustíte ve velkém?
Ještě ten rok jsem si dala předsevzetí, že uvařím tunu mýdla a prodám ho na vánočních trzích. To se mi podařilo. Vydělala jste na tom něco? Po zaplacení všech nákladů spojených s výrobou mýdla mi
v kapse zůstalo akorát šest tisíc korun a k tomu třicet deka mýdla. Váhala jsem, ale vidíte, jak to dopadlo - z chalupy mého otce se nakonec stala výrobna mýdel.
