Hradecká punková legenda N.V.Ú. vloni vydala nové album Nikdy nebo navždy. „Některé skladby jsme na našich internetových stránkách i na koncertech vypustili již dříve. A je vidět, že se lidem dostali pod kůži,“ říká lídr kapely Štěpán Málek, kterého letos čeká pestrá šňůra koncertů.
Sestavit play-list před koncertem musí být po dvaceti letech hraní celkem jednoduché?
Lidi pořád vyžadují staré fláky. My na druhou stranu nechceme žít z minulosti. Nápady jsou, jenom už není tolik času, abychom je dotáhli do konce. Přeci jenom jsem už starší, takže nejsme tak pružní. Během těch šesti let od posledního alba jsme něco nazkoušeli. Další věci jsme dělali do šuplíku. Když dozrál čas, tak jsme nahráli novou desku.
V textech je pořád cítit jistá punková rozzlobenost. Myslíte, že se punk bez toho neobejde?
Není to jenom o punku. Nejsem žádný bytostný skeptik. Na světě jsem rád, ale když vidíš nálady ve společnosti a to, co předvádí politici, tak je to minimálně smutný. V těch textech se to musí odrazit. Po revoluci jsme si říkali, o čem budeme zpívat, když na sebe budou všichni hodní a budou se mít rádi? Ani ve snu nás nenapadlo, že hloubka marasmu ve společnosti půjde tak hluboko.
V tomto směru jsou vaše texty určitě nadčasové.
Asi ano. Máme takový zvyk, na každé nové album oprášíme nějakou starou skladbu z prvních demáčů. Tentokrát to byla Hnusná hra. I když je ta píseň přes dvacet let stará, tak na dnešní dobu sedla jako zadek na hrnec. Na druhou stranu nám muzika dává možnost se tomu všemu vysmát a pobavit se. A o tom ten rock´n´roll vždycky byl.
Vašemu projevu se humor hraničící s kabaretním vystoupením rozhodně nedá upřít.
To k tomu patří. Proč nebýt na pódiu za šaška. Jsme tam od toho, abychom lidem dávali radost a pobavili je. A musím zaklepat, pořád se nám to daří.
S tou zábavou určitě souvisí i váš šatník.
Zajímá vás můj šatník?
Jasně.
To je můj rituál. Přiznám se, je v tom určitá dávka marnivosti, ale říkám si, že ta show u toho musí být. Tak jako když si někdo vybírá kravatu k obleku, tak já si na každý koncert vybírám to své železářství a kostým. Mám extra koncertní hadry. Většinou je to bazar a samovýroba.
Jako že si šijete sám?
Tak bych to neřekl. Spíš dotvářím. Barvičkami a dalšími úpravami. A občas si vymyslím nějaké úchylnosti, které si navrhnu a kamarádky mi je ušijí.
Vaše publikum je věkově hodně pestré. Mezi starými punkery před pódiem poskakují desetiletí kluci a holky. Nepřijdete si někdy jako punkový dědek?
S tím nic nenaděláš. Léta běží. Samozřejmě jsem tomu rád, protože když se nám daří oslovovat publikum o nějakou tu generaci mladší, tak je to skvělý. Doufám, že jim máme co říci, bez toho, že bychom se jim snažili nějak vtírat a hrát si na náctileté rebely, což samozřejmě nejsme. Pokud s těmi dětmi nalézáme společnou řeč, funguje to i jako určitý hnací motor.
Někteří lidé tvrdí, že v Hradci není kam vyrazit. Co vy na to?
Znám takový lidi, sedí v hospodě a stěžují, si, že v Hradci nic není. Ale člověk se musí snažit a za kulturou jít, ať je to umění nebo muzika. Do hospody to za nimi nepřijde. V Hradci je dost míst, kam zajít na kvalitní muziku. Skvěle funguje Strojovna nebo Laputika.
Samozřejmě tady máme výtečný kapely.
Jasně. Alternativní scéna je tu na vysoké úrovni. Jenom mě mrzí, že některé kapely nevydrží a rozpadnou se. Jako třeba La Prosperité, Tema 11, Lost Genaeration a řada dalších. Udělají si jméno. Lidé s nimi počítají, ale oni to pak z různých důvodů zabalí. To je škoda.
Bud letos další Antifest v Josefově?
Vloni se tam lidi skvěle bavili. Všem se to moc líbilo,ale přijelo málo fanoušků, takže se nám to nezaplatilo. Nevím. Možná, že uděláme jednodenní, aby ta kontinuita úplně nezanikla.
