?
Vezměme si jako příklad ustanovení § 10 odst. 5. Podle něj do 31. prosince 2008 platilo, že lze u příjmů z prodeje mimo jiné nemovitostí, které nejsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, uplatnit jako daňový výdaj cenu, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl, a jde-li o věc zděděnou nebo darovanou, cenu zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací. Od roku 2009 se formulace „cena zjištěná pro účely daně dědické nebo darovací“ nahrazuje formulací „cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku“ (odkaz na zákon o oceňování majetku) ke dni nabytí. Podle důvodové zprávy k návrhu novely zákona o daních z příjmů (vyšla pod č. 2/2009 Sb.) jde o pouhé upřesnění: „V řadě případů se daň dědická a daň darovací z příjmů neplatí, protože poplatník je od této daně osvobozen. Z uvedeného důvodu je třeba pro právní jistotu poplatníků do zákona doplnit, že v daném případě se pro účely zákona o daních z příjmů použije cena podle zákona o oceňování, tedy stejný postup stanovení ceny, jako je postup stanovení ceny pro účel daně dědické nebo darovací.“ Podle mého názoru je toto zdůvodnění minimálně nepřesné. Podle zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí platí, že základem daně dědické je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem, a cenou, je cena majetku určená v dědickém řízení. Tedy nikoli cena zjištěná. Pravděpodobně šlo tedy o snahu vždy uplatnit cenu zjištěnou podle zákona o oceňování majetku, nikoli cenu určenou. U daně darovací nejde o skutečnou změnu.
Naše realitní kancelář si u leasingové společnosti vzala osobní automobily na úvěr. Ve smlouvě je sjednán takzvaný zajišťovací převod, na jehož základě se vlastníkem auta stala financující leasingová společnost. Současně na základě podmínek smlouvy o výpůjčce můžeme automobily užívat. Můžeme auta odpisovat?
Pokud jsou sjednány podmínky výpůjčky, pak účetní odpisy uplatňujete podle § 28 zákona o účetnictví vy. Podle tohoto ustanovení v případech smlouvy o výpůjčce po dobu zajištění závazků převodem práva o majetku účtují a odpisují jej účetní jednotky, které jej používají. Podle zákona o daních z příjmů (také § 28) při převodu vlastnictví hmotného movitého majetku v důsledku zajištění závazku převodem práva na věřitele může tento majetek odpisovat původní vlastník, pokud uzavře s věřitelem smlouvu o výpůjčce tohoto majetku na dobu zajištění závazku převodem práva. Takže i daňové odpisy můžete uplatňovat vy.
U dvojdomku byli donedávna dva podíloví spoluvlastníci s 50procentním spoluvlastnickým podílem. Spoluvlastníci se dohodli, že nemovitost rozdělí a každý z nich získá do vlastnictví tu část, kterou obývá již nyní. Obě části dvojdomku jsou stejně velké, ale jedna polovina je v lepším stavebním stavu. Prý zde hrozí daň darovací.
Ano, může se stát, že toto vypořádání bude předmětem daně darovací. Podle § 6 odst. 5 zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí platí, že pokud nabývá spoluvlastník při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bezúplatně více, než činila hodnota jeho podílu před zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví (zde 50 procent), je předmětem daně darovací bezúplatné nabytí majetku nad tuto hodnotu. Pokud tedy v hodnotovém vyjádření je jedna polovina dvojdomku cennější než druhá, pak nabyvatel „hodnotnější“ poloviny má povinnost přiznat daň darovací z rozdílu „hodnota poloviny dvojdomku získané do vlastnictví minus 50 procent hodnoty dvojdomku před rozdělením“. Dani z příjmů fyzických osob tato transakce nepodléhá.
Dva bratři vlastní dva byty, každý z nich polovinu každého bytu. Byty získali dědictvím před čtyřmi roky. Chtěli by si „vyměnit“ spoluvlastnické podíly tak, aby každý z nich vlastnil celý byt, ve kterém bydlí. Podléhá tato „směna“ nějaké dani? Nebudou si nic platit.
Tato směna podléhá dále dani z převodu nemovitostí. Poplatníky jsou společně a nerozdílně oba bratři. Jeden z nich zpracuje a podá přiznání a zaplatí daň z převodu nemovitostí z vyšší z cen zjištěných podle znaleckého posudku z obou směňovaných polovin bytů.
