Na Grabštejně otevřeli opravenou kapli (galerie) | E15.cz

Na Grabštejně otevřeli opravenou kapli (galerie)

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Luděk Vele: Nelituji ani kousku nervu, který jsem na Grabštejně ztratil

Lešení, plachty, nepořádek a řemeslníky viděli v posledních letech návštěvníci hradu Grabštejn v Chotyni u Liberce, když nahlédli do zdejší kaple. Nyní však kaple ze šestnáctého století, zasvěcená patronce horníků svaté Barboře, otevřela své renesanční poklady. „Nebyla nikdy úplně zavřená a lidé do ní mohli alespoň nakouknout, ale její nádhera a malby vynikají teprve nyní,“ říká Jan Sedlák, kastelán hradu. Opravy trvaly dvacet let a restaurátoři museli původní malby dolovat zpod vrstev, které je překrývaly. „Nejdřív jsme dočasně spravili střechu a nasadili provizorní okna, aby do kaple přestalo pršet. Následoval větrací systém, aby bylo v kapli stálé klima, a teprve pak mohly začít opravy,“ vysvětluje Sedlák. Jenom obnovy ústředního výjevu Posledního soudu i Velikonočního cyklu umučení na stropě a medailonů na stěnách zabraly sedm let. Kromě kaple čekají turisty na Grabštejně i opravené salonky a sály ve východním křídle. Oprava hradu, který hlídal cestu do německé Žitavy už ve třináctém století, stála dosud přes padesát milionů korun.

Pěvec patriotem

Každý den koukal ze svého domu v Chotyni na Liberecku sólista opery Národního divadla Luděk Vele na potemnělá okna zchátralého hradu Grabštejn. Léta letoucí se mu naskýtal stejný obrázek spícího hradu bez života. Až jednoho dne, krátce po sametové revoluci, se jedno z oken rozsvítilo.
„Bylo to překvapení, říkal jsem si, co se děje,“ vzpomíná Vele, a tak zašel za kamarády do chotyňské hospody, kde se dozvěděl, že se do hradu nastěhoval nějaký muž. Netrvalo dlouho a neznámý mladík také zaskočil na pivo, jindy dorazil i s partou dalších kamarádů. „Dali jsme se do řeči. Byla to parta mladých lidí, říkali si Brontosauři, a ač bez peněz, přijeli pomoci hradu. Sekali kopřivy, trhali nálety,“ vypráví Vele. Jedním z mladých nadšenců byl i student Jan Sedlák, který je dnes grabštejnským kastelánem. „Moc se mi líbilo jejich nadšení pro věc a chtěl jsem jim nějak pomoci. Domluvili jsme se s Honzou, že uděláme koncert,“ líčí Vele. A tak vznikla dnes dvacetiletá tradice benefičních koncertů pro Grabštejn.

Malby zatřeli latexem

„Pamatuji si, že byl všude na hradě jen strašný nepořádek. Získali jsme pár korun, někdo přinesl osm stovek, jiný dva tisíce sedm set,“ vypráví Vele. Součástí hradu je i kaple svaté Barbory, která byla před dvaceti lety v troskách. Zničená, neustále zaplavovaná dešťovou vodou, která dovnitř pršela dírami ve střeše, s otvory po neexistujících oknech. „Z první benefice jsme koupili dočasná okna a díry se zakryly. Tak se zbytek kaple ochránil a já si říkal, že s kaplí se dá leccos dělat,“ vzpomíná Vele. Benefiční koncerty se postupem času staly kulturní a společenskou událostí. Přicházelo čím dál víc lidí, na Grabštejně zpívali kolegové Luďka Veleho z Národního divadla. Peníze se ale musely sehnat i jinde, a nejen ty, ale i odborníci, kteří na renovaci kaple dohlédnou.
„V kapli i jinde na hradě ať už armáda, nebo později různí lidé v dobré víře vzácnosti ochránit nadělali víc škody,“ říká Vele. Jedna z místností hradu třeba byla vylitá asfaltem, protože si tam chtěli vojáci udělat bazén. „V kapli zase překryli původní malby latexem, který museli restaurátoři sundávat po malinkých kouscích, aby vše vzácné nezničili úplně,“ vypráví Vele. Sešel se s odborníky z památkového ústavu, ministerstva kultury i památkové péče, aby jednali o dalším osudu hradu. „Jak jsem tak mezi nimi poskakoval, připadal jsem si jako královský šašek, který si ale ze své pozice dovolí vše. A tak jsem hlavně trval na tom, že už nejde renovovat partyzánsky,“ vzpomíná Vele.

Mají nejlepší odborníky

Hned z počátku se podařilo nadchnout pro věc věhlasného památkového architekta, profesora Václava Girsu z Prahy, který zajišťoval projektové dokumentace a dohledy nad provedením zahrad Pražského hradu nebo mnoha památek Českého Krumlova a celého Grabštejna. O malby kaple se zase zasloužil jiný významný restaurátor Martin Martan, který obnovoval i katedrálu svatého Víta v Praze. „Ten společně se svým týmem sedm let pracoval v naší kapli. Používali při tom staré technologie, které vydrží i dalších dvě stě let. Obdivoval jsem je, jak hodiny leží na lešení pod stropem a kousíček po kousíčku znovu probouzí k životu malby,“ vypráví Vele.
K oživení původních maleb použili speciální technologii s infračerveným světlem. „Zjednodušeně řečeno jde o lampu, která svítí na stěnu. Tu snímá kamera, která vidí i pod malby. Díky ní Eliška Fučíková, odbornice na manýrismus, což je původní italský umělecký styl mezi renesancí a barokem, už před lety předpověděla, jak bude kaple vypadat,“ doplňuje kastelán Jan Sedlák.

Vzhůru na Velehrad

Pro záchranu kaple i hradu později vzniklo občanské sdružení, jeho hlavními členy jsou kromě Luďka Veleho i starostka Chotyně Jana Mlejnecká a patron Karel Zeman. Členové sdružení třeba vypátrali původní staré varhany z hradu, které nechali zrenovovat a dnes už opět zdobí Grabštejn. Pořídili lustry, oltář nebo vázy do kaple a spoustu dalších věcí. Zakládána je i galerie svaté Barbory, kde se objeví díla známých umělců, třeba Jíry, Zoubka, Komárka, Janáčka, Fronka a dalších.
„Nelituji ani kousku nervu, který jsem na Grabštejně ztratil. Jak se snažím památce pomáhat já, tak pomáhá i ona mně,“ dodává Vele. Dělá jej populárním. „Například na jedné akci jsem zaslechl paní, která se ptala, kde že stojí ten Velehrad, a měla přitom na mysli Grabštejn, který propojila s mým jménem,“ vzpomíná Vele. A co jeho samotného nejvíc potěšilo? Samozřejmě nejvíc otevření kaple. Ale také milá maličkost. Když na věži hradu mezi novými ukazateli objevil i směrovou tabulku s nápisem „Rodný dům Luďka Veleho“.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video