Na green ho vyplavila velká voda

V dalším díle seriálu o lidech narozených v roce 1977 představuje Sedmička golfového rozhodčího a milovníka japonské kultury Boleslava Bobčíka.

Většinu svého volného času tráví v místech s pečlivě upraveným trávníkem, vlajícími barevnými praporky a ostrým zvukem kovových holí. Na golfovém hřišti. Jako hráč se ale třiatřicetiletý Boleslav Bobčík na green moc často nedostane. Obvykle je totiž za rozhodčího, který musí usměrňovat hádky golfistů a připomínat jim pravidla.

Jak se vlastně píská golf?

Úkolem golfového rozhodčího je zajistit, aby všichni hráli za pokud možno stejných podmínek. To se ale málokdy povede, protože hrají venku. Ti, kteří startují ráno, mají sluníčko, ale ti odpoledne třeba silný vítr a déšť. Minimálně jsem tam ale kvůli dodržování pravidel. Hráči by si sice měli chyby hlídat a počítat sami, alespoň když jsou dobří a slušní, ale vždy to tak není. Třeba jako v televizi, kde je hra o několik milionů dolarů. Golfista se omylem špatně dotkne holí a sám poctivě končí.

Umíte všechna pravidla nazpaměť, nebo máte tištěného pomocníka?

Na rozdíl od jakéhosi shrnutí pravidel, které mají k dispozici hráči, já jako rozhodčí vlastním silnou knihu s pravidly. Má zhruba 580 stran a je v angličtině. Českou verzi už několik let slibují, ale je problém, že každý druhý rok v Británii vychází nové a aktualizované sbírky.

Jak se výpočetní technik jako vy dostane ke golfu?

Před šesti lety byl u Nové Bystřice obrovský turnaj České golfové federace. Bylo to zrovna ve dnech, kdy se přes Prahu převalila povodňová vlna, která odnesla všechno počítačové zázemí turnaje. Přišli za mnou, jestli bych jim jako programátor nedokázal pomoct. Přes noc se mi to naštěstí podařilo. Za odměnu mě česká legenda mezi rozhodčími, Václav Janoušek, povozil po hřišti a všechno o golfu mi ukázal a vysvětlil. A tehdy mě to chytlo.

Jako mezinárodní rozhodčí musíte mluvit hodně dobře anglicky.

To je samozřejmost. Učil jsem se už během základní školy a potom spíš už jen sledováním filmů a posloucháním písniček. Když jsem pak trávil nějaký čas v Británii, zjistil jsem, že už se toho moc doučit nepotřebuji.

Utekla vám někdy nějaká chyba?

Při jednom turnaji na Slovensku, to bylo úplně začátečnické. Zrovna byly v Česku parlamentní volby. Jak jsem byl po dni na hřišti unavený, sedl jsem do auta a jel do nejbližšího českého města. Stihnul jsem odvolit půl minuty před uzavřením uren. A hned zase rovnou zpátky, přímo na hřiště, odkroutit si dalších dvanáct hodin. Jedné slečně na turnaji jsem pak dal obrovskou úlevu. Byl to zkrat, který jsem okamžitě přiznal nadřízeným rozhodčím z Británie. A ti mě ještě pochválili za poctivost.

Máte vůbec čas na nějaké další záliby?

Na spoustu! Musím být ale opatrný, protože moje koníčky mají zvláštní vlastnost nenápadně se změnit v povolání. Rád fotím a sportovně střílím. Každé dva roky také cestuju do Japonska. Mám rád vše, co k němu patří. Třeba animované filmy. Dokonce jsem se od jedné Japonky, která žije asi osmnáct let v Hradci, naučil jejich řeč.

Který z takzvaných anime filmů máte nejraději?

Nevím, jak ten název přeložit do češtiny. Je to seriál, trochu krvavé drama, které se odehrává v jedné horské vesničce. Ta skutečně existuje a já ji díky tomu seriálu před dvěma lety navštívil. Je to místo s největší koncentrací památek UNESCO na světě. Domky tam mají nezvykle strmé střechy z dřevěných došků. A taky tam jsou výborné lázně, které zná snad každý Japonec. Voda má asi osmatřicet stupňů, je úžasné na chvíli se do ní jen tak naložit.

Věříte, že vám dvě sedmičky v datu narození nosí štěstí?

Nemůžu si stěžovat. Zásadní smůlu nebo problémy jsem zatím neměl, všechno mi tak nějak vychází. Když jsme jednou ještě během vysoké školy jeli se dvěma spolužáky domů, naše auto dostalo u Telče smyk. Udělalo trojnásobný manévr ve stylu panna-orel. Nejhorší zranění měl přední spolujezdec, který při karambolu dostal po hlavě dřevěným smetáčkem. To bylo hned trojité štěstí pro zástupce ročníku sedmdesát sedm. A jestli zrovna díky letopočtu? Kdoví.

Boleslav Bobčík:

Narodil se 1. března 1977 v Uherském Hradišti.
Od roku 1991 bydlí v Nové Bystřici.
Během studia na střední škole mu nejvíc vadila němčina.
V současné době pracuje jako návrhář výpočetních systémů.
Ve svém volném čase dělá rozhodčího golfových zápasů. Miluje také fotografování a cestování.
Mluví japonsky. Zbožňuje i japonskou kulturu, například animované seriály a filmy.