Na Javorník se přikutálí sud
Když dělníci před sedmatřiceti lety vyměňovali lepenku na střeše historické restaurace Obří sud na javornickém kopci nad Libercem, chtěli si urychlit práci. Lepenku polili benzínem a zapálili, aby se dřív natavila. Natavila se tak dokonale, že zapálila dřevěnou konstrukci a s ní i celou stavbu.
Po památce z konce devatenáctého století zbyl jenom podstavec, pohlednice a modýlky na zahradách lidí. Po téměř čtyřech desítkách let se ale Obří sud vrací zpět.
Betonový sud
„Není to klasická replika. Stavba zachovává tvar, ale je z betonu, obložená dřevem, aby vyvolávala dojem sudu. Původní objekt byl dutý, takže lidé v restauraci opravdu seděli v sudu. Naše restaurace je otevřená až k zakulacené střeše jen v zadní části. Jinde je normální strop,“ popisuje Jan Petrásek, technický ředitel javornického areálu, ke kterému Obří sud patří.
Podle něj museli stavbaři řešit celou řadu problémů.
„Žádná podobná stavba v Česku není. Nebylo lehké to vymyslet. Střešní konstrukci jsme například museli osazovat z vrtulníku, protože jsme se dovnitř s technikou nevešli,“ poznamenal Petrásek.
Stavba restaurace s terasou a penzionem se čtyřmi desítkami lůžek se už chýlí ke konci. „Otevřít chceme v říjnu,“ poznamenal Petrásek.
K Obřímu sudu se váže více než stoletá historie. V roce 1898 se ve Vídni konala výstava k padesátému výročí vlády císaře Františka Josefa I. Vyrazil na ni i hostinský z Dlouhých Mostů Wilhelm Huebel.
Učaroval mu tam obří sud, který sloužil jako restaurace. Po skončení výstavy sud spolu s přáteli zakoupil a umístil na Javorníku. Tam stál až do září 1974, kdy shořel.
Nový sud je poslední velkou stavbou v lyžařském areálu se sedačkovou lanovkou a bobovou dráhou, který má za sebou první zkušební sezonu. „Jsme spokojení. Navštívilo nás šedesát tisíc lyžařů a dobré dvě desítky tisíc dětí pod sto centimetrů, které jezdily zdarma,“ upřesnil Petrásek.
Areál za více než dvě stovky milionů vyrostl na kopci nad Libercem i za přispění obce Jeřmanice, která má v projektu téměř třetinový podíl.
„Nultá sezona nám pokryla náklady. Teď se těšíme, až bude sud hotový. Přitáhne další návštěvníky a počítám, že za pět až sedm let by mohl obci přinést zisk,“ doufá Karel Černý, starosta Jeřmanic. Podle provozovatelů má ale areál šanci na přežití jedině s celoročním provozem.
„Proto jsme otevřeli retenční nádrž na zasněžování i ke koupání. Zřídili jsme tu malou zoo s kozami, daňky a muflony, ohniště, kde si lidé opečou buřty. Do budoucna chceme propojit Javorník s Rašovkou a Ještědem. Mohla by tu vzniknout hřebenová cesta pro běžkaře, kolaře i pěší. Pokud by se to povedlo, spojili bychom symbolicky tři spáleniště, tři místa, která v minulosti vyhořela a která znovu ožila. Hotel na Ještědu, hospodu v Trnčí na Rašovce s rozhlednou, kterou také postavili znovu a náš sud,“ popisuje Petrásek.
Velká spotřeba elektřiny
Ne všichni jsou ale areálem na Javorníku tak nadšení.
„Naši lidé si stěžují, že v zimě, když najíždějí lyžaři do areálu, nepřejdou ulici. Obyvatelé Javorníku zase protestují, že jim těžké stroje při stavbě rozbily silnici a také, že areál spotřebovává moc elektřiny, protože svítí i v noci. Když ale chtějí místní přípojku k domu, ČEZ jim ji nepovolí,“ posteskla si Běla Ivanová, starostka Dlouhých Mostů, na jejichž katastru část areálu leží.
Podle Černého už ale dělníci s opravou cesty začali. „Elektrickou přípojku jsme vybudovali za vlastní peníze přes vesnici ke trafostanici, speciálně kvůli areálu,“ brání se Černý.
