Na ježka či na havla, neslo se vazbou

Sedm chlapíků si na vězeňský úbor obléklo krátký bílý kadeřnický plášť, na křeslo u zrcadla si posadili dobrovolníka z vedlejší cely a před mistrovou se museli vytáhnout, co všechno je naučila. Čekaly je závěrečné zkoušky vězeňského kurzu pánský kadeřník.
„Na začátku jsme neuměli ani držet hřeben, první ostříhaná hlava vypadala katastrofálně,“ popisuje začátky čtyřiadvacetiletý Zdeněk Griga z věznice v Kynšperku nad Ohří, kde už dva roky pobývá a čtyři ještě zůstane. Za podvody a pouliční bitky.
V kurzu se sešli vězňové ze všech koutů Česka. Čtrnáct dní stříhali jednoho kolegu za druhým, aby se naučili různé techniky. Do toho jim mistrová vysvětlovala teorii. Museli prokázat, že zvládají obojí. „Než jsem šel ke zkouškám, ostříhal jsem snad sto hlav. Jsem vyučený stolař a snažím se zdokonalit v něčem dalším. Už jsem si ve vězení udělal kurz číšníka, chci zkusit ještě cukráře,“ říká Griga. Právě jeho mistrová chválila ze všech nejvíc. „Je slušný a snaživý. Ale smutno mi bude po všech. Vždycky je mi smutno,“ říká Ludmila Kmetíková, která vězně neučila stříhat poprvé. Věří, že co jim předala, oni zúročí. „Dostali jsme osvědčení, platí i venku, ale těžko budu zakládat salon. Nicméně chytlo mě to a ve vězení bych rád stříhal,“ říká třiašedesátiletý Karel Šíma z Ruzyně.