Na kroje jsou puberťáci pyšní

Vloni si musel jedenáctiletý Martin Plachý vybrat mezi velkým cyklistickým závodem Jarošovská šlapka a folklórním festivalem. Oba jeho velké koníčky byly totiž ve stejný den. Nakonec si vybral kroj a vyrazil se sestrou, babičkou a dalšími příbuznými tancovat a zpívat. „No, nechtělo se mi. Ale nakonec jsem šel. Letos stihnu oboje. Závod je až další týden,“ libuje si Martin.

Rodinná tradice

Do krojové družiny chodí už od čtyř let. Jeho babička Vlasta Nejedlá totiž podědila po tatínkovi, velkém sběrateli starožitností, blatské kroje a mezi nimi byl i takový, který Martinovi padl. Svůj kroj má také Martinova šestnáctiletá sestra Veronika. „Je pravda, že se mi někteří spolužáci smějí. Prostě nechápou, jak mě to může bavit. Považují to za zastaralé,“ tvrdí Veronika.
Ona ani její bratr se ale za kroje nestydí. Naopak se jim líbí, navíc mají v souboru i stejně staré kamarády. „Je pravda, že u nás máme všechny věkové kategorie. Od pětiletých dětí až po důchodce. To nebývá u folklórních souborů obvyklé,“ říká pětašedesátiletá Vlasta Nejedlá. Právě ji nikdo při představení nepřehlédne. Jako jediná totiž nosí na hlavě velkou bílou bohatě vyšívanou plenu. „Tatínek říkával, že moje plena mívala cenu krávy. Mám jich několik, ale kolegyně je nechtějí. Je v ní totiž horko,“ upozorňuje na nevýhodu tradičního oblečení Nejedlá.
To potvrzují i ostatní členové souboru. Proto si někteří nechali ušít takzvané pracovní kroje. Ty jsou narozdíl od původních blatských s bohatou výšivkou z drobných korálků a lesklých cetek všechny stejné, ale chudší. Mají červenou sukni, bílou zástěrku i košili a černou vestu. „Na tanec a na oblékání jsou pohodlnější,“ přiznává třiadvacetiletá Věra Šlechtová. I tak zabere oblékání třem ženám v její rodině nejméně půl hodiny. „Já se sama ani neobléknu. Na košilce mám zapínání vzadu a ani se sukní to není lehčí,“ vysvětluje Marie Šlechtová, maminka Věry.

Muži do krojů nechtějí

Přilákat do souboru muže je na rozdíl od žen obtížnější. „Na naší svatbě jsme měli takovou scénku, kdy jsme dostávali peníze. Manžel pak přede všemi sliboval, že si můžu všechny peníze nechat, hlavně když nebude muset do Jarošovské družiny,“ směje se pětadvacetiletá Zdenka Ouhelová, jedna ze členek souboru. Sedmatřicetičlenný spolek se schází nepravidelně. Pokud trénují nové tance a písničky, vídají se častěji. „Když jsem hledala písničky, překvapilo mě, že jich spousta pochází z okolních vsí. Proti těm moravským jsou ale méně peprné,“ myslí si Věra Šlechtová.
Nejnovější vystoupení předvede Jarošovská krojová družina 24. července na folklórním festivalu v Hradci.