Redaktoři Sedmičky projeli na motorce Mosteckem. Vybírali nejzajímavější trasu pro milovníky dvou kol.
Mostecko / Pěkné asfaltky, výhled do okolí, nepříliš hustý provoz a místa, kde stojí za to zastavit. Tak vypadá ideální trasa pro výlet na motorce, zvláště když jedou lidé ve dvou. Když není před jezdci volný víkend, ale třeba pěkný den uprostřed týdne, je škoda ho nevyužít. „I dvě hodiny stojí za malou projížďku,“ potvrzuje Miroslav Blažek z Litvínova, který rád zajede k flájské přehradě.
Start v Mostě
Vyjíždíme s fotografem Vladimírem Škardou na silném stroji od redakce, tedy přímo ze středu města. Prvním cílem je hrad Hněvín, odkud je skvělý výhled, ovšem cesta na vrchol je dosti adrenalinovým zážitkem. My jsme naštěstí ani při jedné cestě nepotkali v protisměru žádný vůz. „Nahoru jezdí spíš lidi na skútru. Není to nejlepší cesta,“ potvrzuje Blažek.
Serpentiny ve městě
Od Hněvína míříme k děkanskému kostelu, aut je ve městě víc než dost. Prvním zpestřením je kruhový objezd na Chomutovské ulici, který má tvar ledviny. Fotograf a šofér motorky v jedné osobě si jej oblíbil, takže jsme ho projeli hned dvakrát. „Když si chce užít člověk serpentiny, nemusí jet ani do kopců, stačí si projet tenhle kruháč,“ pochvaloval si fotograf.
Po třech kilometrech jsme dojeli ke kostelu, kde jsme podlehli okamžitému nápadu podívat se, jak přibývá voda v napouštěném jezeře Most. Kdo si nechce zaprášit nablýskaný stroj, ať raději nechá své žihadlo na parkovišti u kostela a zajde k vodě pěšmo.
Od jezera je krásný výhled do hor. Okamžitě jsme zavrhli přímou cestu z Mostu do Litvínova přes Záluží. Zápach z chemičky jde v autě ještě zmírnit, na motorce nikoliv, proto jedeme přes Braňany kolem aerodromu. Stoupání s dlouhou pravotočivou zatáčkou kolem Špičáku, kdy se silnice rozšiřuje na tři pruhy, dovoluje předjet pár vozů. „Povrch silnice sice není nejlepší, ale profík to může jet až nahoru na zadním kole,“ žertuje fotograf.
Vůně domácího jídla
Po čtyřech kilometrech od kostela je odbočka vpravo k aerodromu. Přímo u brány je ukazatel doleva po hlinité cestě k občerstvení a tandemovým skokům.
Za pěkného počasí se tam vyplatí zastavit. Kdo má pro strach uděláno, může si zkusit seskok padákem. „Když bude zrovna volno, nebo někdo nepřijde, může si skočit hned, ale rozhodně nelze spoléhat na to, že přijedou a bude místo. Je lepší se objednat. Když si zavolají dopředu a bude jich třeba pět, můžeme udělat seskoky i v týdnu,“ láká na adrenalinovou zábavu Radek Hnátek.
Potěší také vůně čerstvě připravovaného jídla, tedy pokud se vám podaří příjezd načasovat na čas oběda jako nám.
Modlitba pro motorkáře
Pokračujeme dále do Braňan, po pěkné rovince kolem Mariánských Radčic do Lomu, kde nás na osmnáctém kilometru pobaví značka zákazu jízdy po silnici cyklistům. Radost ale končí po tři sta padesáti metrech. „Jezdí tu ale všude celkem slušní cyklisté,“ hodnotí na konci výletu Škarda. Úplně nový asfalt na hlavní tepně z Lomu do Oseka svádí přidat plyn, dovolíme si to až za cedulí označující konec obce. Krásná cesta vede až do Oseka ke klášteru, oblíbené zastávce motorkářů z Německa. „Jakmile vidím, že má návštěvník helmu, hned mluvím německy,“ říká vedoucí infocentra v klášteře Jana Máčková.
Vysvětlení je jednoduché. Každý rok prvního května přijížděli do Oseka němečtí policisté, milovníci motorek. „S jedním z velitelů se opat Bernhard přátelil, proto jim nabídl, aby se v klášteře setkávali. Připravil motorkářskou mši, světil helmy. Nakonec zpívali motorkářskou hymnu, to byla krásná píseň,“ vzpomíná Máčková a přemýšlí nad melodií skladby. Už dva roky ale nemají motorkáři za kým jezdit, opat odjel do hospice a letos v dubnu zemřel.
Z Lomu vyrážíme do Dlouhé louky. Serpentiny jsou až příliš ostré na motorku cestovního typu. „V každé levotočivé zatáčce, kde je odpočívadlo, je na silnici písek. A vrabci, zvyklí na cyklisty, najednou nevěděli, jestli má ještě cenu roztáhnout křídla a uletět,“ poznamenal Škarda.
Na konci Dlouhé Louky je nová restaurace s terasou. Parkoviště vysypané štěrkem motorkáře příliš nepotěší, majitelé mysleli spíš na cyklisty.
Dalších deset kilometrů je rájem. Kouzelná krajina vřesovišť a rašelinišť, mírné klesání či stoupání střídá krátké roviny a krásné výhledy zcela vynahradí pocit z nedokonalé silnice i pokus o atentát krvelačného zajíce. „Tenhle úsek stál fakt za to,“ pochvaluje si Škarda. Nakonec se před jezdci vynoří lesklá hladina flájské přehrady. „Pro mě je důležitější kvalitní silnice než krásné výhledy. Mám rychlou motorku. To táta má chopera, kochat se bude spíš on,“ říká Litvínovan Blažek. Ani on si už ale nehraje na závodníka. „Motorkáři se dělí na dvě skupiny. Ty co lehli, a ty, kteří ještě ne. Ti první už jezdí normálně,“ směje se Blažek.
Zatáčka nevede rovně
Po výjezdu na silnici z Českého Jiřetína na Klíny se o silnici opět musíme dělit s motoristy a potkáváme i řadu dalších motorkářů. Všichni společensky mávají, už chybí jen vodácké zvolání ahoj. Na pětapadesátém kilometru je nebezpečná, i když označená, pravotočivá zatáčka, která vypadá, že nezatáčí, ale vede rovně. „Tady se vyplatí zpomalit,“ upozorňuje fotograf, když vrací motorku zpět na silnici.
Na Klínech zajíždíme do Sport areálu Klíny k chatě Emeran. Motorkáři si své miláčky mohou zaparkovat přímo u terasy, odkud na ně vidí. „Pro cyklisty není chata ideálně položená. Když jedou dolů, chtějí být co nejdřív v Litvínově. Když jedou nahoru, mají před sebou ještě dlouhý kopec a nechtějí stavět. Motorkáři si to naštěstí rádi dopřejí,“ všiml si provozovatel Josef Dlouhý. Uvažuje i o tom, že by někdy pro motorkáře uspořádal sraz.
Benzinka na horách
Horské slunce nás láká zůstat ještě na horách, obracíme motorku zpět do kopce a vyrážíme směr Mníšek, kde je i benzinka. Silnice je prvotřídní, užívá si ji hlavně řidič. Dva kilometry za Mníškem nestojí silnice za řeč, zbytek cesty do Nové Vsi v Horách už ale ujde. Po celou délku horské vesnice jsou přímo v prostřed pravého pruhu kanály.
Pěkná silnice na jezdce čeká i ve směru na Horu Svaté Kateřiny. Nezajeli jsme ale do vsi, odbočili jsme na Malý Háj, abychom si užili mírnější serpentiny. Na křižovatce v Háji jsme zamířili na Lesnou k Horskému hotelu, kde se vyplatí zastavit se na selátko připravované venku na rožni. „Stačí zavolat, domluvit se s majitelem a třeba tu i stanovat,“ navrhuje početnější skupině motorkářů jeden z číšníků a hned nabídl volná data, kdy u hotelu nejsou žádné akce.
Návrat domů
Z Lesné se vracíme zpět přes Malý Háj do Chomutova. Příjemný sjezd lesy přes vesnici Svahovou a Boleboř nedává tušit, jak blízko je panelové sídliště Jirkova. Obchvat kolem města přivede brzy řidiče do Chomutova, což je nečekaná nikoliv nepříjemná změna po klidu Krušných hor. Do Mostu jedeme po čtyřproudé silnici, která ale není nudná jako dlouhá cesta po dálnici.
