Na oběd za šedesát korun. V „meníčkách“ vedou smažené rychlovky
Přerov l Marta Bendová pracuje v centru Přerova a každý všední den okolo poledne se vydává na oběd. Jako tisíce dalších lidí si vybírá „meníčka“, která v době obědů nabízejí téměř všechny restaurace. Jak a za kolik se mohou lidé ve městě najíst? Redaktorka Sedmičky to zjišťovala v deseti přerovských podnicích.
Většinou jsou v nabídce dva až tři druhy jídel. Ne vždy se ale kuchaři zavděčí. „Nejčastěji jsou meníčka kombinací kuřecího masa, smaženého jídla nebo těstovin. Málokde mají v nabídce něco sladkého, třeba ovocné knedlíky či dukátové buchtičky,“ trochu si stěžuje Bendová.
Nejlevněji za šedesát
Ve školní restauraci Bečva si pochutnává na speciálním menu Jan Palek. Sýrová roláda jako předkrm, hovězí polévka s játrovými knedlíčky, kuřecí kapsa se šunkou a žampiony a navrch ještě puding se šlehačkou a minerálka. „Běžné meníčko tu stojí šedesát korun, ale já si dávám speciálku. Stojí sice devadesát korun, ale za tyhle hody mi to stojí,“ pochvaluje si host Bečvy, která je jinak nejlevnější přerovskou „velkovývařovnou“ meníček.
„Umíme spojit kvalitu i cenu, a proto míváme plno. Jsme dobří ekonomové, máme skvělé dodavatele a umíme hospodařit s vlastními zdroji. Díky tomu jsme schopni denně uvařit až dvě stovky porcí, každou za šedesát korun,“ říká ředitel Střední školy gastronomie a služeb Oldřich Baďura. Právě k této škole restaurace patří.
Levné menu má jen jeden nepatrný háček. Protože talíře roznášejí budoucí číšníci a servírky, musejí hosté počítat s neobratností učňů. „Už se mi tu stalo, že jsem měla polévku v klíně. Ale chápu, že někde se to žáci učit musejí, takže to beru s rezervou,“ konstatuje zákaznice Petra Myslíková.
Nejdražší za osmdesát
V restauraci U Nováků právě podávají zapečené těstoviny s uzeným masem a kyselou okurkou. Kdo si je chce dopřát, musí zaplatit bez koruny osmdesát korun.
„Vím, že máme nejdražší obědy v Přerově, ale za tou cenou si plně stojím,“ říká spolumajitelka restaurace Zuzana Nováková. Vysvětluje, že na ceně se promítá i to, že jídlo tady připravují z nejkvalitnějších surovin. „Třeba na maso mám výborného místního dodavatele. Mohla bych ho koupit i levněji, ale já trvám na kvalitě. Máme stálé zákazníky, kteří ctí úroveň a neřeší vyšší cenu,“ tvrdí Nováková.
Zdůrazňuje, že hosté jsou čím dál náročnější a vyhovět jejich přání není jednoduché. Majitelé restaurací proto nabízejí za stovku i VIP menu pro labužníky. „Tento týden máme třeba výborného pstruha,“ připomíná Nováková.
Že jsou hosté „zmlsanější“, a díky televizním kuchařským pořadům i chytřejší, potvrzují také majitelé dalších hospod. Třeba Alan Šmiřák z restaurace U Radnice. Ten prodává obědy za průměrných devětašedesát korun. „Často nabízíme kuřecí, které umíme na mnoho způsobů, snažíme se ale mít také těstoviny a saláty. Někdy po nás lidé chtějí lehčí pokrmy, třeba rýži. A když ji připravíme, tak si postesknou, že by si dali něco smaženého. Někdy je těžké jim vyhovět,“ podotýká Šmiřák.
Bez chemie
Mnoho restauratérů si uvědomuje, že zákazníci slyší na zdravý styl. A na tom svůj obědový byznys staví. Třeba ve Wilson Café se vlichotí hostům ještě předtím, než se k nim přikloní servírka. „Vše připravujeme bez chemie, bez éček, bez dochucovadel, bez podravky a glutamátů,“ předčítá z nabídkového lístku zákaznice Jarmila Habáňová, která do restaurace přišla na smažený sýr za šestašedesát korun. Jídlo si pochvaluje, ale zároveň dodává, že na „smažáku“ se snad ani nedá nic pokazit.
„Majitelé hospod v Přerově mají bohužel malou fantazii. Pořád dokola dělají kuřecí maso a smažená jídla. Taky občas zákazníky šidí. Někdy pochybuji, že má třeba maso na špagetách gramáž garantovanou v jídelním lístku. Také zeleninová obloha bývá ubohá,“ kritizuje Habáňová.
Jednohubky
Miloslav Chlapeček vlastní dvě přerovské restaurace. V malém baru MiM vaří jídla za šedesát korun, ale tam meníčka počítají jen na pár kusů. V Avionu roznese porcí mnohem více a zákazníci si do nově zrekonstruovaného podniku zase našli cestu. Mimo jiné i proto, že tady na ně myslí i s malým, ale potěšitelným bonusem.
„Menu u nás stojí pětašedesát korun a v ceně je i předkrm. Není to nic náročného, třeba jen jednohubky s česnekovou pomazánkou. Ale hosty to navnadí a zpříjemní si tím čekání na polévku. Viděl jsem to třeba v Indonésii a slíbil si, že tohle zavedu i ve své restauraci,“ vypráví Chlapeček.
Různé zkušenosti s meníčky nasbírali i další lidé, kteří se starají o hladové krky přerovských strávníků. „U nás lidé nejvíce chtějí miniřízečky v česneku nebo mexickou tortillu,“ říká majitel hospůdky Nádvoří Igor Tadiš.
Podle servírky z Městského domu Terezy Orosové, která roznáší lákavě vypadající špíz, hosty vždy potěší česká klasika – svíčková či řízek s bramborovým salátem.
Přehled na internetu
Kam na oběd? Dnes už si lidé nemusejí obvolávat kvůli meníčku hospody. Skoro každá přerovská restaurace má internetové stránky s nabídkou. Stačí kliknout, otevřít a rozhodnout se.