Už jen nechat natisknout vstupenky, vyzvednout šerpy a skleničky a maturitní ples může začít. Vypadá to, že zajistit si sál, sehnat kapelu, vybrat šaty, domluvit si předtančení a obejít podnikatele s prosíkem o peníze, je záležitost na necelý měsíc. Ale čtvrťáci z Gymnázia v Klatovech, stejně jako většina středoškoláků, začali s přípravami na maturák už ve druhém ročníku. „Dvakrát ročně jsme ukládali na účet, který zřídil jeden z rodičů, každý po pětistovce. Ve čtvrťáku by se to pak špatně finančně zvládlo,“ říká Lucie Palečková ze 4.B. Na pořádání maturitních plesů většina středních škol nepřispívá, a tak si jej studenti musí financovat ze svého.
„Nejdražší je pronájem sálu a kapely. To bychom měli zaplatit z prodeje vstupenek. Na zbytek použijeme mezi námi vybrané peníze,“ popisuje způsob financování plesu studentka oktávy B Barbora Pešková. Maturitní plesy pořádají klatovské střední školy většinou po dvou třídách najednou. Důvody jsou hned dva. Samotná třída by ples finančně neutáhla a tříd je navíc tolik, že by se v kulturním domě, kde se pořádají všechny plesy, neprostřídaly. „Termín jsme zamlouvali už rok dopředu a už bylo hodně plno,“ přiznává Lucie Strejcová ze 4.B. Třeťákům z klatovského gymnázia sice zbývá do maturitního plesu ještě rok, přesto už teď se dohadují.
„Jaké šaty, jakou kapelu, kdo bude moderovat,“ vyjmenovává věci, nad kterými spolužáci nejvíc diskutují, studentka septimy A Eva Linhartová. „Ve třídě je nás dvacet holek a osm kluků. Shoda je těžká,“ směje se Eva.
Časy se mění
Maturitní ples před dvaceti lety a nyní se podle Jany Zlámalové z Klatov vůbec nedá srovnat. „Všechny holky od nás ze třídy měly bílé šaty. Šerpy byly také stejné, maximálně popsané jiným druhem a barvou písma. Na ples nám přidala škola z rozpočtu a pokud si pamatuju, rodiče platili maximálně za vstupenky,“ vzpomíná Zlámalová.
