Štandl patří k nejstarším osídleným místům ve Frýdku-Místku a opevnění na něm stálo už ve třináctém století. K místu se váže i spousta pověstí. Nejznámější je ta o Černé paní. Na vrcholu Štandlu bývala jeskyně, ve které se skrývala jeptiška Barbora. Ta utekla z kláštera, protože porušila řeholní slib.
„Byla milenkou hradního hejtmana rytíře Harasovského. Podle pověsti byla nádherná. Měla dlouhé černé vlasy a průzračně modré oči. Hejtman za ní pořád chodil a lákal ji, aby opustila jeskyni a šla s ním na hrad. Jednou pro ni jel s dalšími rytíři. Ve stejnou dobu začala strašlivá bouřka, která jeskyni zavalila
kamením,“ popisuje legendu historik Jaromír Polášek z Muzea Beskyd.
Dočká se vysvobození?
Jeptiška podle legendy zůstala uvězněna uvnitř. „Její duše prý bloudí Štandlem a pořád čeká na vysvobození,“ říká Polášek. Barboře místní začali říkat Černá paní a na Štandlu ji mohli potkat ještě
v minulém století. „Naposledy se objevila ve třicátých letech minulého století. Měla na sobě černé šaty a dlouhý závoj stejné barvy,“ uvádí Polášek.
Pověstí o Černé paní na Štandlu je mnohem více. V jedné straší i s malým psem a snaží se lidem vnutit klíč, kterým by ji mohli osvobodit. Historik Petr Juřák našel v archivech příběh chlapce, který ji prý viděl, když na kopci sbíral s kamarády borůvky. „Tehdy se strhnul silný vítr. Najednou se dětem zjevila
Černá paní, která jim podávala klíč. Chlapci se strašně polekali a rychle pelášili domů. Bytost za nimi klíč hodila. Když byli hoši dost daleko, zastavili se a dívali se, co udělá. Tajemná postava podle nich chvíli čekala, jestli se chlapci vrátí, a když se k ničemu neměli, poslala pro klíč svého černého psa. Pak obě siluety zmizely,“ říká Juřák.
Za pomoc při svém vysvobození prý Černá paní nabízela i spolupráci při hledání pokladu, který se má na Štandlu ukrývat.
Na kopci prý žije i drak
Další legenda vypráví o zámku, který na Štandlu stál ještě před vybudováním hrádku. Jeho paní prý byla na své poddané velmi přísná. „Jednou nadávala služebné, která to nevydržela a utekla. Chtěla
se utopit ve studni,“ popisuje pověst Juřák.
Služka se modlila k Bohu a chystala se skočit do vody. „Buď prokletý tento zámek až do soudného dne! Tuto větu měla vykřiknout těsně předtím, než skočila. A najednou udeřil do zámku blesk a celou
stavbu pohltila zem,“ líčí Juřák.
Podle legendy zmizel nejen zámek, ale i poklad, který ukrýval. Pověstí o pokladu je více. „Lidé ho můžou hledat za úplňku o světlé noci. Musí jít tam, kde je na boku Štandlu veliká skála. Na té má být žlábek vypadající jako dívčí dlaň,“ zmiňuje jednu z pověstí Polášek.
Aby se člověk dostal k pokladu, musí s sebou vzít pannu. „Nikdo nesmí promluvit ani slovo a dívka musí vložit do prohlubně dlaň. Z té musí téct nevinná krev,“ vysvětluje Polášek.
Skála má po přijetí krve otevřít cestu k pokladu. V další legendě zlato a šperky hlídá dcera hradního pána Živena. „Na zlaté šňůrce má pověšen klíč. O velkém týdnu před Velikonocemi se v pravé poledne na vrcholu kopce Štandlu otevře vstup do podzemní chodby. Z té vyjde dvanácte rytířů a za nimi Živena,“ odhaluje další pověst Polášek.
Za Živenou se vynoří i drak. „Ale není nebezpečný, protože ho přemůže všechno posvěcené. Člověku, který by se nebál poklad hledat, Živena předá zlatý klíč od dveří. Těch je v podzemí několik a hledač pokladů musí dobře zvážit, které otevřít,“ říká Polášek, podle kterého by špatná volba dveří znamenala smrt.
