České Vánoce mají spoustu symbolů. Kapra se salátem, vanilkové rohlíčky, typické koledy, vůni purpury a… barevné čokoládové figurky zabalené ve staniolu. Legendární vánoční kolekce. Češi je rádi mlsají i v dospělosti. „Připomínají nám dětství a provázejí nás celý život, proto se snažíme zachovat jejich podobu,“ říkají Simona Bodláková a Veronika Bradáčová, které mají na starosti přípravu kolekcí ve firmě Nestlé. Pod tu spadají i čokoládovny Orion.
Jak dlouhá je v Československu tradice čokoládových vánočních kolekcí?
Bradáčová: Čokoládové výrobky včetně figurek s vánoční tematikou se prodávaly v našich zemích již na konci devatenáctého století. U značky Orion sahá historie vánočních kolekcí až do roku 1897, kdy je začal vyrábět František Maršner ve své První české továrně na orientálské cukrovinky na Královských Vinohradech.
Kdo tedy kolekce vymyslel?
Bradáčová: To je těžko doložitelné. Ve stejné době se začaly vyrábět kolekce také v olomoucké továrně Zora. Navíc kromě našich značek byla na trhu i řada výrobků německého původu s větší tradicí. Kdo byl první, se tedy těžko určuje.
Jak vypadaly vánoční kolekce za první republiky?
Bradáčová: Vyráběly se v široké nabídce od jedno nebo dvouvrstvých v cenách okolo deseti korun až po luxusní pětivrstvé v ceně okolo stovky. Dobrý úřednický plat byl tehdy tisíc až patnáct set korun měsíčně. Balení bylo ale jiné. Krabice se nepotiskovaly, používaly pouze kartonové. Každá kolekce se ručně balila do originálního balicího papíru, který se na každý rok dělal jiný. Jejich fragmenty se dochovaly a dokonce jsme je kdysi digitálně smontovali do archů, natiskli reprinty a vystavovali je na vánočních výstavách. Dochované krabice jsou až socialistické.
Prodávají se vánoční kolekce i v jiných zemích?
Bodláková: Ne, je to vlastně světová rarita. Kromě České republiky jsou oblíbené také na Slovensku, kde ale lidé dávají přednost kolekcím s plněnými figurkami. V našich zemích je tato tradice silně zakořeněná a i dnes se nám ve výzkumech potvrzuje, že lidé stromečky čokoládovými figurkami z kolekcí stále zdobí.
Co se na vánočních kolekcích od počátků jejich výroby nejvíce změnilo a co naopak stále zůstává?
Bradáčová: Snažíme se kolekce zachovávat stále tradiční. Každý rok si proto můžete vybrat z variant mléčné, hořké, bílé a mléčné, hořké a mléčné. Co se však vyvinulo, jsou především figurky. Dříve byly v kolekcích různé tvary figurek a některé z nich nebyly přímo spjaté s vánoční tematikou. Dnes v nich najdete zvonečky, rybičky a podobně. Za tu dlouhou dobu se vyvinuly také obaly, ale důležité pro nás je, aby lidé v kolekcích našli to, co znají a na co jsou zvyklí, tedy tradiční české a slovenské vánoční symboly. Novinkou pro letošní rok je, že si lidé mohou vybrat z různých barev podle toho, do jaké ladí svůj stromeček. Máme kolekci s červenými, modrými, stříbrnými a zlatými figurkami.
Odkud vychází prvotní impulz pro nějakou změnu?
Bodláková: Podnět vychází v první řadě od zákazníků, kteří nejsou s něčím spokojeni a dají nám své připomínky vědět přes infolinku, která pak kontaktuje marketingové oddělení, a to případně zahájí další kroky. Lidé si všímají například toho, jestli je obal dostatečně tradiční nebo jestli má Mikuláš všechny náležité atributy.
Skutečně lidé tolik lpí na tradičnosti?
Bodláková: Právě děláme výzkum, ve kterém se ptáme českých rodin, jak slaví jednotlivé svátky. Zejména u Vánoc důraz na tradice výrazně rezonuje. Dbáme na výběr barev, na to, jaké figurky v kolekci jsou, a jak vypadají. Proto u nás nenajdete žádné soby ani Santa Clause.
Kolik lidí má doma kolekci?
Bodláková: Vánoční kolekci Orion má doma zhruba každá čtvrtá rodina, někdo si ale kupuje například Arabesky či Salonky.
Kdy začíná vymýšlení vánočních kolekcí?
Bodláková: V lednu si zhodnotíme, jak dopadly minulé Vánoce, k čemu byly připomínky a co by se dalo zlepšit. Následně začneme pracovat na změnách. Pozměněnou kolekci musíme připravovat zhruba rok dopředu. Pokud ale chceme na trh uvést úplnou novinku, tak to trvá i rok a půl, protože je třeba vše dobře připravit a vyzkoušet ve výrobě. Například u dutých figurek se musí testovat jejich tvrdost a pevnost. Existují koefi cienty, podle kterých se přepočítává, jakou tloušťku musí mít při určité gramáži. Zohledňuje se i to, zda figurky v krabici stojí nebo leží.
Jak se promění práce v čokoládovnách, když se začnete připravovat na Vánoce a vyrábíte kolekce?
Bodláková: Vánoční výroba je v továrně obrovský zásah, je potřeba velká kapacita. Když si představíte, že vyrábíme na vánoční sezonu téměř dva tisíce tun čokolády, tak je to pro výrobu opravdu zápřah. Navíc někteří naši zákazníci chtějí mít výrobky na pultech už v září. Začíná se v létě a v podstatě celý měsíc se z osmdesáti procent vyrábí jen vánoční výrobky.
Jak testujete nové příchutě?
Bodláková: V čokoládovnách máme takovou laboratoř, kde se simuluje výroba. Následně se ochutnává v továrně a v oddělení marketingu. V případě, že máme nějaké pochybnosti, dáváme výrobky testovat i spotřebitelům, abychom si byli jistí, že je to pro ně skutečně dobré.
Takže nemáte jednoho dvorního ochutnavače?
Bodláková: Máme skupinu lidí, takzvaných senzoriků, kteří mají vycvičené chušové buňky a dokážou rozeznávat různé chutě. Ale pro nás je důležitější názor „obyčejných lidí“, těm to má chutnat především.
Jaké jsou v Česku nejoblíbenější příchutě?
Bradáčová: Vede oříšková, ale ve vánočních kolekcích převažují spíše ovocné příchutě, jako je citrónová a malinová, dále pak karamelová. Na Slovensku je naopak velmi oblíbená příchuť vaječného likéru. Tyto příchutě se v našich výrobcích drží už mnoho let.
Jakými všemi testy musí kolekce projít?
Bradáčová: Například přepravními testy, kdy figurky naskládáme do kartonů a naložíme do auta, které s nimi ujede zhruba sto kilometrů. Pak zjistíme, jestli vydržely.
