„Na vítěznou trojku nezapomenu“

Markéta Bednářová ukončila po dvanácti sezonách ve žlutomodrém dresu USK Praha kariéru. Odchovankyně žďárského basketbalu, která má ve své sbírce i zlato z mistrovství Evropy a stříbro z mistrovství světa, se rozloučila ziskem ligového zlata. Ale bez fanfár.

„Rozlučku jsem žádnou neměla, ale vlastně nebyl důvod, já v USK pokračuji dál,“ říká třicetiletá bývalá reprezentantka. Jen se na Folimance přesunula na jiný post. Bude dělat koordinátorku v novém projektu na podporu mládežnického basketbalu.

Jak viděla svoji pestrou kariéru v sedmi bodech?

1. Nejnezapomenutelnější trenér

I když hrála Markéta Bednářová, tehdy ještě pod dívčím jménem Mokrošová, basketbal od svých sedmi let, zažila prakticky jen dva trenéry. Ivana Šafránka ve Žďáře a Lubora Blažka v Praze, v reprezentaci ji navíc vedl Jan Bobrovský.

„Pro mě je nejnezapomenutelnější trenér z mládí Ivan Šafránek. Basketbalový základ, ze kterého jsem v podstatě čerpala celou svoji kariéru, mě naučil on. A myslím, že nejen výborně trénoval basketbal, ale taky nás svým způsobem vychoval,“ poukazuje Bednářová.

2. Nejoblíbenější spoluhráčka

V dresu USK se vyměnily desítky špičkových hráček, s tou nejoblíbenější si ale zahrála až v poslední sezoně.

„Je to Eva Vítečková. Odehrály jsme spolu dorostenecká léta ve Žďáře, pak jsme odešly, já do Prahy, Evža do Brna, ale stále jsme se vídaly na srazech národního týmu. A v poslední sezoně jsme spolu konečně odehrály sezonu za USK,“ zmiňuje Bednářová.

3. Nejnapínavější zápas

V české lize a poháru odehrála 8933 minut a dala 2939 bodů. Od žákyň zvládla v klubu a reprezentaci stovky a stovky zápasů.

„Jeden mi utkvěl v hlavě hodně. Ještě v žákyních jsme hrály s naším věčným soupeřem Kyjovem. Dvakrát se prodlužovalo, nakonec jsme vyhrály. Tatínek jedné ze spoluhráček to má na videu, a když to člověk má možnost vidět, tak se hodně drží, aby se neválel smíchy. Na ten zápas vzpomínáme s holkami pokaždé, když se setkáme,“ usmívá se Bednářová.

4. Nejpamátnější trefa

Patřila mezi vyhlášené trojkařky a skvěle uměla i trestné hody, ze kterých se téměř nemýlila. Na některé momenty nezapomene ani v basketbalovém důchodu.

„Jeden koš si pamatuji naprosto přesně. Lin Whalenová najížděla po zadní lajně a zpod koše mi přihrála na trojku, kde už jsem měla nabito. Myslím, že v tom zápase v Brně jsem dala tři nebo čtyři trojky. Na ostatní si moc nepamatuji, ale na tuhle přesně. Bylo to totiž moje první vítězství nad Brnem,“ má jasno.

Brňanky v lize prohrály teprve podruhé od roku 1998. Přišly o domácí čtrnáctiletou neporazitelnost. A rozhodla právě trojka Bednářové třináct sekund před koncem.

5. Životní forma

„Markéta Mokrošová dává další trojku,“ řičel do mikrofonu komentátor Jakub Bažant. Psal se rok 2006 a blonďatá hráčka se stala českým žolíkem na mistrovství světa v Brazílii. Jako střídající několikrát rozhodla zápas střelami z perimetru.

„Tam se mi opravdu dařilo a na tom turnaji jsem byla pro národní tým nejplatnější. Jen mi to trochu zastiňuje vzpomínka na čtvrtfinále s Brazilkami, které jsme nezvládly,“ vzpomíná velký turnaj se smíšenými pocity.

6. Největší zklamání

Dvanáct let v ambiciózním pražském týmu jí ale nepřineslo vždy jen nablýskané medaile, ale taky šrámy na duši.

„Někdy mě opravdu hodně rozčilovalo chování některých spoluhráček, nebudu úplně konkrétní, ale vždy se jednalo o cizinky. Někdy nám dávaly dost najevo, že pro ně ve srovnání s nimi nic nejsme. Ke konci kariéry mi to dost otravovalo život, možná i to trochu přispělo k tomu, že už jsem potřebovala změnu,“ říká otevřeně.

7. Největší úspěch

Stříbrné mistrovství světa na domácí půdě, zlaté mistrovství Evropy v Turecku, nebo bronz z univerziády? Ani jedno!

„Pro mě byl největší úspěch asi to, že když jsem jako osmnáctiletá přišla do Prahy, tak jsem se z toho nepos… a dokázala se poprat o místo v sestavě. Začala jsem pravidelně nastupovat, a to bylo důležité v mojí další kariéře,“ vyzdvihuje Bednářová, která teď kromě další práce pro klub spolukomentuje basketbalové přenosy pro Českou televizi.