Nádech a boj! Míří za další trofejí z bazénu

Dva koše na dně bazénu. Šest lidí v potápěčských brýlích, s ploutvemi, kryty na uších a šnorchly útočí. Potřebují dostat míč naplněný slanou vodou do koše soupeře. Další šestka se jim v tom zase snaží zabránit. V poli je hra technická, u košů následuje pořádná rvačka. To je podvodní ragby. V Česku je málo sportovních týmů, které by měly čtyřiadvacet titulů pro mistry republiky. V českobudějovickém skokanském bazénu jeden takový trénuje.
Podvodní ragbisté tady začali hrát v roce 1979. První titul získali o pět let později a pak ho jen s výjimkou dvou let pravidelně obhajovali. „Na začátku to byla poslední místa. Pak naše výkonnost začala stoupat,“ říká Stanislav Pazderník. Dnes je mu padesát. K podvodnímu ragby přišel v roce 1980 a byl u všech úspěchů zdejšího klubu.
Jednou budějovické hráče předstihla v roce 1985 Praha a před třemi roky Pardubice. Ačkoliv není tak známé, nepatří podvodní ragby k mladým sportům. Vzniklo v šedesátých letech v německém Porúří.
„V republice jsme hodně úspěšní. Ve světě tolik ne, ale i tak se můžeme hlásit ke špičce,“ dodává Pazderník. Důkazy? Má jich dost. V minulém roce přivezli Jihočeši ze světového turnaje mistrů v Berlíně páté místo. Měřili se s vítězi národních lig dalších států.
Klub má pětatřicet aktivních hráčů – mladých i zkušených. „Myslím, že za nějaké dva až tři roky bychom tu mohli hrát ještě lépe,“ míní Pazderník.
Podvodní ragby je jediný kolektivní sport, který využívá trojrozměrný prostor. Hráč se nepohybuje jen po dně bazénu, ale s míčem může nahoru a dolů. Balon je naplněný slanou vodou a klesá rychlostí zhruba jeden metr za sekundu. Hráč s ním může přihrát o stěnu nebo si na dně zadriblovat.
Rozdělení postů je podobné jako při hokeji. V šestici v bazénu jsou brankář, obránci a útočníci. Brankář tělem zakrývá koš, aby do něj soupeř nemohl míč prostrčit. Obránci mu pomáhají.
Zvláštní kapitolou jsou penalty. Útočník má pětačtyřicet vteřin, aby dostal míč do koše. Brankář mu v tom brání. „Musí tam vydržet na jedno nadechnutí. Když se útočník jede nadechnout a on taky, mohl by dostat gól do prázdné branky,“ pousměje se Pazderník.
V Budějovicích mají výborného brankáře na chytání penalt. Na Zdeňka Kamiše se mohou spolehnout. Stejně tak na Milana Valentu. Dalšími dlouhodobými oporami týmu jsou také obránci Stanislav Dlouhý, Tomáš Rys nebo Filip Toul, který je také jedním z předních krajských triatlonistů. V útoku jsou oporami Jiří Kalkuš, Marek Bílek nebo Aleš Peterka. Jen oni však výsledky nedělají.
Podvodní ragby má propracovaný systém soutěží. Češi hrají společnou Česko-rakousko-maďarskou ligu. V celé republice jsou kromě Budějovic kluby jen v Praze, Pardubicích, Berouně, Ústí nad Labem a v Brně. Ne všude jsou na to vhodné bazény, které musí mít tři a půl až pět metrů hloubku. Proto se do ligy spojili s dalšími státy.
„V Německu mají asi dvě stě klubů a čtyři úrovně soutěží,“ dodává Pazderník. Světová špička je pak ve Skandinávii.
České týmy hrají ligu na čtyřech turnajích. Z jejich výsledků se pak skládá konečná tabulka. V Praze je každý rok zakončení a vyhlášení. První turnaj nového roku se bude hrát devátého dubna v Českých Budějovicích.
I tenhle sport má svá mistrovství světa a Evropy. Češi skládají svoji reprezentaci. Naposledy přivezli z Evropy bronzovou medaili. Stanislav Pazderník reprezentaci patnáct let trénoval a hrával v ní. Teď ji vede trenér z Pardubic.
Začít s podvodním ragby člověk může kdykoliv. Základ je plavání a zbytek se naučí. Ragby je tvrdý sport. Dost bolí, ale voda toho hodně ztlumí, takže to podvodní není tak drsné jako klasické.