O dřevěném čertovi na náměstí v Úštěku se mluví, protože je nahatý. Kolemjdoucí buď zavírají oči, nebo si na něj sáhnou pro štěstí. Zhruba stejně se ale nahota na veřejnosti propírala před osmdesáti lety, kdy Ústečané těžce snášeli plakát s tanečnicí Josephinou Baker oblečenou jen do sukně z banánových slupek.
Na námětí penis nepatří
Úštěckému faráři Jaroslavu Střížovi nahota vadí. „Je to nemorálnost,“ říkal o místním čertovi a chtěl ho dokonce rozbít. Vadí také Boženě Stupkové. „Nemusel by stát zrovna na náměstí, chodí tam děti,“ říká starší žena. Její manžel je ale shovívavější. „Dneska děti sedí celé dny u internetu a vidí tam víc, než čerta s penisem,“ namítá.
Čert je dílem výtvarníka Jaroslava Stejného a než se usadil na úštěckém náměstí, stál několik let u vchodu na zámek Červený Hrádek. „Bez potíží. Ani při církevních svatbách si nikdo nestěžoval,“ říká výtvarník.
Čert dělí lidi na dvě skupiny.„Vždyť je krásnej, prostě pěknej chlap,“ směje se Petra Zvolánková a ani její přítel Dan se necítí být vyvinutým dřevěným krasavcem uražený. „Spíš mě zarazilo, že čert má vůbec nějaké pohlaví,“ dodává Dan.
Z pekelníka se stala místní atrakce. „Lidi se s tou sochou fotí, rádi na ni sahají. Proč ne,“ míní autor sochy Stejný. Z výtek si nic nedělá. Podle něj může čert s penisem sloužit jako sexuální osvěta.
Někteří návštěvníci Úštěka to potvrzují. „Když jsme tam šli s dětmi, hned si toho čerta všimly a ptaly se. Nejdřív mi to přišlo divné vysvětlovat jim podrobnosti na chodníku, ale nakonec se děti poučily a kolemjdoucí z toho měli legraci,“ řekla Bára Mašlová při nedávném úštěckém jarmarku, kam se sjelo deset tisíc lidí.
Víla štvala svatebčany
Obdobný problém s jiným výsledkem měli v Děčíně. Vnadná polonahá víla na obraze s názvem Jaro popouzela Děčínské tak, že obrazový soubor Čtyři roční období autora Martina Kuriše museli ze zdí oddací místnosti na děčínském zámku sundat. „Bylo to naivní umění. A to asi v obřadní síni působilo jako pěst na oko,“ říká Miloš Vavřička z děčínského zámku. Způsob, jak ponechat naivní obrazový cyklus pro potěchu jedněm a vyhovět stěžovatelům, ale našli. Obrázky převěsili a oddací síň dnes zdobí neškodné staré barokní veduty.
I Ústečané dali najevo, že je některá díla pobuřují. Řez ženským přirozením na obraze obřích rozměrů v ústecké Galerii Emila Filly musel před několika lety z výstavní síně zmizet. „Dráždil lidi svou reálností, která byla v těch obřích rozměrech až odpudivá,“ vzpomíná Vladimír Kaiser z ústeckého archivu.
Dřív stejně jako dnes
V roce 1928 nadzvedl striptýz v závěrečné scéně jazzové opery Viktora Ullmana ústecké publikum tak, že opera v tamním divadle přežila jen svou premiéru a dvě představení. Co na tom, že to byla premiéra československá, uvedená pouhý měsíc po světové v Lipsku?
O rok později zase vadila Ústečanům odhalená prsa Josephine Baker na plakátu k jejímu ústeckému vystoupení. Byl vylepený ve výloze knihkupce Karla Tucha na náměstí. A bouřil se katolický spolek žen a další „velectění“ obchodníci v okolí. Samotný knihkupec se svými přáteli sice argumentoval, že má ve výloze umělecké dílo, ne nějakou pornografii, nahá ňadra tanečnice dráždila ctihodné občany tak, že radní nakonec nechali v noci přelepit hanbatou výlohu balicím papírem. Podle vyprávění Arnošta Smolíka si ale ti šikovnější vyškrábali do papíru díry a dál obdivovali Josephinu oděnou od pasu dolů jen do banánových slupek.
Nahota jako provokace
„Výstavou nebo nějakým dílem na hranici pornografie umělci často testují, co veřejnost snese, kam se posunuly hranice,“ říká Vendula Fremlová, ředitelka Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem. Připomíná výstavu na zdejší univerzitě před dvěma lety, která byla hned po zahájení zavřená. Postavy jeptišek v silně eroticky vyhroceném prostředí veřejnost neunesla. „Umělci chtějí vyvolat skandál. Už předem s ním počítají. Pokud to ale nemá nějaký záměr, pak to není nic než pornografie,“ zdůrazňuje Fremlová.
