Namalujte kulisy. Vejdou se všechny domy
Takové to byly krásné lázně, chtělo by se povzdychnout nad osudem Kyselky. Byť už ve značně zchátralé podobě, pamatuju je ještě jako jakž takž funkční. Chápu, že sledovat, jak oblíbené místo cyklovýletů na dosah od Karlových Varů chátrá s každou další vyjížďkou, bylo a je pro novodobé patrioty značně trýznivou záležitostí. Zvlášť, když takových míst najdou v bezmála podobném stavu přehršel i v oněch Varech.
Stavby jsou to různé, leč za podobným osudem se skrývá podobný příběh. Nastartovaný za dob reálného socialismu pštrosím strkáním hlav do písku, nebo jeho přesypáváním z jedné hromady na druhou a zpátky. Následovaný naivismem raného střídání mocenských elit v polistopadových letech až k návratu staronových aparátčíků a hesel ke korýtkům moci.
Jak v článku o Kyselce spočítal prezident Václav Klaus, trvalo to dvacet let, a to je na beztak zchátralou památku zatraceně dlouhá doba. Že se měl tehdy o majetek lépe postarat stát? Ten měl jiné starosti. A předtím si všiml leda tak Karlštejna, jak poznamenal v přirovnání s Kyselkou také náš prezident.
Jako novodobým českým šejkům se slámou čouhající z bot už těžko vytáhnete z kapes podivně restituovaný majetek, ani vzpomínkami nic na nohy zpátky nepostavíte. Spíš jen odvedete pozornost od řešení skutečného problému a tedy i záchrany. Megalomanských nesmyslů bylo v Kyselce vyřčeno dost. Je na čase nasadit rozum zpátky na koleje. Jinak si mohou kolem lázní místo ohrady namalovat kulisy, barvy a štětec jistě svedou působivě vykouzlit safari, Las Vegas a dost možná něco ještě mnohem troufalejšího. Sama za sebe bych v tom případě navrhovala všech dvaadvacet skvěle zachráněných objektů.
