Není divu, že archeologický průzkum při rekonstrukci náměstí o čtrnáct dní zdržel jeho otevření. Hledači stop minulosti museli pohlédnout hodně zpátky. První nepotvrzené zprávy o životě na dnešním náměstí odkazují paradoxně ke smrti. U kostela se tehdy hojně pohřbívalo. Teprve v roce 1334 se na terénem chráněném ostrohu prokazatelně zabydleli lidé.
Život už odtamtud nevymizel, i když se párkrát málem zastavil. Třeba když náměstí dvakrát vyhořelo, v 18. století dokonce Marie Terezie vyhlásila speciální sbírku na takzvané pohořelé v Mladé Boleslavi. Nebo když Sověti v květnu 1945 bombardovali město.
Mnoho Židů se navíc nevrátilo z koncentračních táborů a jejich domy propadly státu. Ten neměl peníze na údržbu, natož na opravy.
„Do chátrajících domů často nastěhovávali nepřizpůsobivé rodiny. Řada z nich je totálně devastovala. Staré město se brzy stalo ostudou Mladé Boleslavi,“ vypráví historik Karel Herčík.
V té době jednu z několika budov se zachovaným podloubím koupil Aleš Pudil.
„Narodil jsem se v činžáku. Chtěl jsem klasický starý dům, kde bych mohl mít ateliér,“ vzpomíná Pudil. Od známých se v roce 1984 dověděl o osmi prázdných objektech. Ten poblíž Templu zvítězil.
Našel vzkaz z minulosti
Rozhodnutí Pudil nelituje ani minutu, navzdory letům, která strávil na ne zrovna bezpečném náměstí. Třikrát jej vykradli. Dodnes věnuje veškerý čas i peníze na zvelebování domu. Přitom se do něj snaží zasahovat co nejméně. Když musel vyměnit trámy, domluvil si dobové z vedlejších tří budov, které majitelé bourali. Odkryl také výklenek, kde knihtiskař z vedlejšího domu zazdil vzkaz a drobnosti staré bezmála sto let.
V roce 1995 otevřel vysněnou galerii. V sedm metrů hlubokém sklepě provozuje vinotéku se stálou teplotou.
Že je jedenatřicátým doloženým majitelem domu od roku 1553, si dobře uvědomuje. „Mystika tady každopádně funguje,“ říká Pudil.
Rekonstrukci náměstí vnímal jako životní úkol. Upozorňoval na její potřebnost i prostředky výtvarné performance.
„Díky rekonstrukci se sem za nákupy zcela určitě vrátí střední třída, bude to ale ještě tak deset let trvat,“ věří Pudil.
Začít musí podnikatelé
„Oprava sama nezmění nic. Vše je v podnikatelích, v lidech. Chovají se jako před dvaceti lety, neusmějí se, v neděli je vše zavřené,“ říká Zbyněk Jonáš, který na boleslavském rynku s manželkou bydlí osm let v domě, kde se kdysi říkalo U Vousáče.
„Do dvorů na náměstí se člověk moc nedostane, ale když vidím někde otevřeno, už jsem tam. Možná je to ztuchlina, já ale cítím krásnou atmosféru,“ vypráví Bedřiška Jonášová. K regionální historii má blízko, vydala o ní několik knih.
Při rekonstrukci si s manželem Zbyňkem užili hodně hluku i zápachu, berou to ale s humorem.
„Šílený barák, kterému se říkalo kokos, tedy komunistický kostel, by mohli zaretušovat nějakou potěmkinovskou kulisou,“ míní o nevzhledné stavbě Jonášová.
Dva prohřešky historie
Prosklený dům si nechal okresní výbor komunistické strany postavit vedle Grandhotelu Věnec. Dobové vzezření náměstí už ovšem předtím ve dvacátých letech narušila právě přestavba Grandhotelu. Podílel se na ní avantgardní architekt Jiří Kroha. Toho v roce 1967 provázel po Boleslavi historik Herčík.
„Když jsme přijeli na náměstí, ptal jsem se, mistře, mohl byste mi říct, co vás vedlo k tomu, že jste uprostřed náměstí, které má gotický trojúhelníkový půdorys a postbarokní úpravu fasád, situoval přestavbu v avantgardním stylu? Kdykoliv jsem předtím jeho budovy chválil, spokojeně se usmíval. Tehdy ale dělal, že mi nerozumí,“ vzpomíná Herčík.
To už byl hotel původně pojmenovaný německy Bei goldenem Kranz u několika mezníků důležitých pro celou Boleslav. Obrozenci tam pořádali ve čtyřicátých letech 19. století první český bál i první boleslavské ochotnické představení v češtině. Z jeho balkonu v roce 1918 členové budoucího národního výboru vyhlásili vznik Československa.
Hotel si také jako jedinou vzpomínku na Boleslav uchovávají někteří lidé z časů, kdy u něj stály autobusy. Řidiči a cestující tam vždy měli několik minut přestávku.
„Na prázdniny jsem jezdil z Prahy k tetě do Benešova u Semil. Dodnes mám zafixovaný pocit z přestávky, kdy se šli všichni občerstvit do Grandhotelu,“ vzpomíná nynější ředitel boleslavského divadla František Skřípek.
Město žilo na rynku
Na náměstí bydleli nejprve zemědělci, kvůli nimž jsou domy úzké a hluboké, protože vzadu stály stodoly a vjezdy pro valníky. V zadních traktecgh domů si zřizovali dílny řemeslníci. Ti začali v podloubí prodávat své výrobky.
Žila tam také německy mluvící honorace, nechyběli ani čeští Židé. V 19. století si pak nejbohatší podnikatelé začali budovat vily mimo Staré město. To však zůstalo centrem až do nástupu komunistů v poválečném Československu.
„Byly tam trhy, nejlepší kšefty, hotely i restaurace. Když skončila nedělní bohoslužba, korzovali tam mladí, aby navázali kontakt. Dobře situované dámy zase předváděly klobouky a pánové probírali politiku,“ vypráví Herčík, který by byl rád, kdyby tamní kavárničky a putyky opět ožily.
„Jsem trošku skeptický, že by tam po úpravě začali lidé proudit,“ dodal Herčík.
Program oslav
Začíná na malé scéně na hradě v 15.00 vystoupením klauna Mirečka (znovu v 17.00), od 16.00 Fair Play Grass a od 18.00 Hot Club
na velké scéně na náměstí startuje v 16.00 Olympic revival, v 17.15 Play Grass, v 18.00 zazní slavnostní fanfára následovaná proslovy
v 18.15 tamtéž zahrají Kočky neberem, v 16.45 Luboš Odháněl & W.I.X. Hitmakers
ve 21.15 zazpívá Monika Absolonová následovaná ve 21.50 ohňostrojem
v Templu bude v 16.00 vyhlášení výtvarné soutěže, od 17.00 Zámecké saxofonové kvarteto (znovu od 18.30) a od 17.30 Klára Horváthová a Jan Pavlíček (znovu v 19.00)
dále skákací hrad, malování na obličej, stánky či zdarma Kofola
