„Napište, že dobrovolně opouštíte ústav“

Legendární učitelé. Věčné téma srazů ze základních i středních škol.

Někteří zůstanou v podvědomí studentů do konce života. Na setkáních po letech jsou vítaní a hodně se na ně vzpomíná. Jen v dobrém. Jejich hlášky, které pravidelně používali, kolují napříč generacemi.
V Mladé Boleslavi je takových hned několik. Týdeník Sedmička vybral dvě učitelky. Jarmilu Mulačovou z Gymnázia Dr. Pekaře a Janu Šťastnou z Obchodní akademie. Nelze však opomenout legendárního profesora Bohumila Šuráně, který zemřel letos v lednu. Studenti neváhali a na sociální síti Facebook založili stranu s názvem Vzpomínka na pana profesora Bohumila Šuráně. Tam si navzájem vyměňují zkušenosti a historky, které s ním ve škole zažili.
Jarmila Mulačová učí matematiku a fyziku. Na Gymnáziu Dr. Pekaře pracuje od ukončení svého studia. Letos je to šestatřicet let. Třídami jí za ta léta prošly tisíce studentů. Z mnoha se stali úspěšní lidé. „Jeden z bývalých studentů je vedoucím katedry informatiky a docentem na matematicko-fyzikální fakultě. Z některých se stali mí kolegové na různých školách. Vedoucí boleslavské hvězdárny byl také mým studentem, byl mým oblíbeným fyzikálním olympionikem. Jiný dokonce dělal mluvčího ministerstva financí,“ vyjmenovává Mulačová.

Učila tisíce studentů

Třídní srazy navštěvuje ráda. Hlavně těch tříd, které byly její. Ale pokud má čas, ráda přijde i za studenty, které jen učila.
„Své žáky si pamatuji. Když uvážím, že jsem jich učila tisíce, tak se mi občas stane, že někoho poznám a řeknu si sakra, tahle holka nikdy nepochopila Carnotův cyklus. Ale její jméno si nevybavím. To se mi stává u lidí, které jsem neměla ve třídě,“ vypráví Mulačová.
Studenti, kteří nedávají pozor, ji nenaštvou. „Chápu, že sedět pětačtyřicet minut ve střehu nemůže ani dospělý ukázněný člověk, natož mlaďas, který má jiné zájmy než můj předmět. Snažím se to řešit tak, že je přesvědčím, že to, co jim vykládám, budou potřebovat. Naštve mě spíše netolerance mezi studenty nebo když se někdo někomu posmívá. To mě dokáže vytočit,“ vysvětluje Mulačová.
Na svou třídní nikdy nezapomene David Borozidis. „Jája byla fajn profesorka. Její vztah k studentům byl přátelský a vždy se usmívala. Nejvtipnější na ní bylo, že byla stále bílá od křídy. Když psala na tabuli příklady, dělala to s velkým nasazením. A rukou stále odmazávala, protože se jí to tam nikdy nevešlo. Měla bílé ruce, sem tam si to otřela o obličej nebo oblečení,“ říká Borozidis. Podobné vzpomínky má i Adam Švehla. „Paní profesorka byla vždy na konci hodiny celá bílá,“ doplňuje Švehla.

Začínala na jihu

Jana Šťastná žádné poznávací znamení nemá. „Nevzpomínám si, že by měla nějaké hlášky či něco podobného. Měla jsem ji na němčinu a dokázala naučit. I když byla občas přísnější,“ říká Jitka Kučerová.
Jana Šťastná vystudovala filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. Nejprve češtinu a ruštinu. „Ve třetím semestru jsem si přidala němčinu. Po studiu jsem šla na umístěnku na gymnázium do Blatné v jižních Čechách. Jelikož pocházím z Prahy, tak mi bylo smutno a snažila jsem se dostat někam blíž. Šla jsem tedy do Mladé Boleslavi. Tam jsem od 1. září 1969,“ vzpomíná Šťastná.
Celý život studentům vykala, tak, jak ji to na fakultě naučili. „Když se o tom s nimi bavím, tak mi říkají, jak jim to lichotí. Cítí, že je beru jako partnery. Pomáhá mi to udržet si autoritu,“ vysvětluje Šťastná.
Na otázku, zdali se studenti a rodiče mění, má jasnou odpověď. „Dnes jsou studenti samostatní a dovedou se chovat kultivovaně. Jsou cílevědomější. Dnešní generace je i asertivní. Mění se i rodiče. Jsou sobečtější a učitele už tolik neuznávají. Jejich suverenita někdy nezná mezí,“ říká Šťastná.

Jsi blbá a šikovná

Strana vzpomínek na Bohumila Šuráně na facebooku má 660 členů. Nejeden se tam dělí s ostatními o vzpomínky na oblíbeného učitele. „První rok jsem od něj za dva měsíce dostala asi deset pětek a dvě trojky. Tak za ním šla moje třídní, jestli mě nechá rupnout, protože mi neustále říkal, že jsem blbá. On třídní odpověděl: ´Proč? Taková šikovná holka.´ Má nejhezčí vzpomínka na gympl je právě on,“ píše Jana Machourková.
Šuráňovo nevyzpytatelné chování potvrzuje i jeho další studentka. „I když jsem ho na gymplu proklínala za všechny ty úkoly, náhodné zkoušení, klidně i čtyřikrát po sobě a rádoby vtipné hlášky, odcházela jsem po maturitě s pocitem, že umím dobře německy. Díky němu. I když byl ras, pedant a puntičkář, měl občas až nevkusné hlášky, měla jsem ho moc ráda. Každému něco dal, co mu už zůstane do konce života. Je mi líto, že už nežije. Byl to nejlepší učitel, jakého jsem kdy na němčinu měla,“ vzpomíná Petra Kubová.
Kantorův smysl pro humor byl přinejmenším originální. „Jeden z mých prvních dnů na gymplu - suplování pana učitele Šuráně. Snad jeho první věta zněla: Každý si hned vezme kus papíru a píše si: Já, každý si tam napíše své jméno, nejsem hoden navštěvovat tento ústav a zabírám tak místo někomu schopnějšímu a inteligentnějšímu. Dobrovolně tedy opouštím tuto školu. Každý se pod to podepíše a pak mi to odevzdá,“ vypráví Tereza Schwarz.
Syn Bohumila Šuráně Jan líčí svého otce jako člověka, který své povolání bral coby poslání a koníček. Proto se mu věnoval i ve volném čase. „Jednou jsem ho měl na suplování. Nechal nás celou hodinu stát, protože jsme nepodali hlášení, to ale dělal i v ostatních třídách,“ říká Jan Šuráň.

Nezapomenutelné věty učitelů

„Ranní ptáče bez gambáče vůbec nikam nedoskáče.“ „Sedni si, ať ti nevisí.“ Pavel Roubíček zeměpis, tělocvik

„Uvědomte si, že jste elita národa a chovejte se tak!“ Květuše Vinárková biologie, matematika

„Mirku, proč jdeš zase pozdě? Zase ti zapadl kartáček za pračku?“ Martin Herrmann, třídní

„No co, tak jsem si zapomněl doma svačinu a mamka mi ji přinesla, tak se zblázněte.“Petr Vyšohlíd zeměpis, tělocvik

„Jen ji nechte spát, ona si to pak doplní.“ Radek Kotlaba, dějepis

– věty, jež použili učitelé třídy Osmiletého gymnázia Mladá Boleslav, která maturovala v roce 2005