V dávných dobách existovalo pouze jediné možné rozdělení potravy, území či předmětů – silnější vyhrává. Uvnitř tlupy se potrava i věci přirozeně rozdělovaly podle podobného systému, to ostatně můžeme pozorovat i u pokročilejších zvířat.
Postupem času se ale tyto „dary“ změnily a započala evoluce výměnného obchodu, která pokračuje dodnes. Mění se rychleji, než si to stíháme uvědomovat. Není daleko doba, kdy už nebudeme potřebovat kamenné banky, platební karty ani peníze. Úplně všechno bude virtuální.
Něco za něco
S rozšířením menší tlupy na větší a spoluprací mezi dalšími skupinami však nastala potřeba výměny. Pokud jeden kmen dokázal výborně chytat ryby a druhý lovit zvířata, mohl si jeden kmen s druhým mezi sebou tyto výsledky své práce vyměnit. To je ale ideální situace. Snadno se však může stát, že pokud má daný kmen stejné produkty na výměnu, nebo konkrétní cizí produkty nepotřebuje, výměnu nelze provést. To znamená nevýhodu pro obě skupiny.
Výměnný systém se také potýká s problémem správného ohodnocení. Vyplatí se vyměnit deset šípů za celou krávu? Jak je to možné porovnat? Vše totiž závisí na mnoha faktorech, jako je čas práce (fyzická, psychická), náročnost a lokální podmínky (viz například absurdní prodej písku na poušti).
S vývojem civilizace tak muselo logicky vzniknout první univerzální platidlo. Coby první virtuální, ale stále hmotný produkt mohlo zastávat určitou hodnotu práce či vzácnosti předmětu.
Aby ale takový systém fungoval, musí být takového platidla omezené množství – typicky se tedy musí jednat o přesný počet v daném společenství, nebo rovnou o vzácný materiál.
Vzácné věci i kovy
Po vzácných perlách z mušlí a dalších předmětech se kolem roku 3 000 před naším letopočtem objevily první pokusy o měnu, která byla založena na vzácných kovech a jejich hmotnosti. To však rozhodně není pohodlný a už vůbec ne rychlý způsob placení.
V letech přibližně 650 až 600 před naším letopočtem se objevily první mince. Měly relativně přesně danou hmotnost, dala se tak velmi rychle spočítat jejich hodnota například pomocí vah.
Bezcenné papírky
Kvůli horší manipulaci s větším množstvím mincí i dostupnosti vzácných kovů se přibližně v 17. století objevily první bankovky. Byly jasně spjaté s hodnotou, například ve zlatě. Byla to však pouze mezifáze, která v rámci vývoje úplně odpadla – na trhu se objevily pouze papírové bankovky s imaginární hodnotou, která se odvíjela i od vlastností jednotlivých států.
Ale protože se vývoj stále zrychluje, velmi brzy (minulé století) se objevilo i zcela virtuální uložení hodnoty v podobě počítačových dat.
Virtuální jedničky a nuly
Je to teprve několik desítek let, co počítače ovládly celý svět. S tím samozřejmě přišlo i rozšíření virtuálního placení. Obecně již přestávají být potřeba hmotné předměty v podobě bankovek, vše se děje pouze za pomocí jedniček a nul, které se přesouvají mezi virtuálními bankovními účty různých bank a institucí.
Před pouhými několika lety se objevily první zcela virtuální platební systémy, jako je Paypal nebo nový Checkout od Googlu. Všechny tyto systémy mají jedno společné: vyvinuly je technologické společnosti, nikoli banky. Další budou jistě následovat (například iTunes ID?). Protože se jedná o zcela virtuální přenos dat v moderním pojetí, mohou tyto systémy nabízet mnohem vyšší rychlost a minimální poplatky.
Pokud si ale říkáte, že tyto systémy zajišťují pouze přesun peněz, nikoli nadstandardní služby, jako jsou třeba půjčky, měli byste zpozornět. V oblasti virtuálních bank totiž vznikají stále nové společnosti, nové služby. Jedním z nováčků je například BankSimple.
K dispozici už jsou i profesionální platformy, které hlídají jednotlivé transakce tak, aby probíhaly co nejefektněji. K tomu nabízejí pokročilý sběr dat a statistiky. A to je teprve začátek konce tradičních bank. Proč?
Vyhraje efektivita
Klasické staré banky byly určeny pro papírovou dobu. Zákazník musel přijít na nějakou konkrétní pobočku a vyřizovat tam vše včetně přesunu peněz. Čím lepší banka, tím více poboček a tím i lepší pohodlí pro zákazníky.
S přesunem k virtuálním platbám ale již dávno člověk nemusí chodit na pobočku, pomalu nemá smysl ani vybírat bankovky v bankomatech. Stačí platební karta vydaná k účtu, kterou lze velmi snadno certifikovat a provést platbu například přímo u obchodníka. Tento způsob ale také odpadne, toto ověření totiž zastoupí vaše univerzální mobilní zařízení. Takový systém už představil i sám Google (Google Wallet) a testuje se dokonce již u nás.
Jak je vidět na moderních virtuálních bankách, jejich náklady jsou neporovnatelně nižší než v případě klasických bank, které musí platit spousty zaměstnanců, budov a podobně. Kvůli tomu ani nemohou nabídnout stejně levné služby, vyšší náklady se zkrátka musí nějak zaplatit.
Nové systémy proto nabídnou výhodnější podmínky, služby i ceny. Pokud se klasická banka nepřizpůsobí (a to půjde těžko), bude ve velkých problémech.
Jak jsem psal již dříve například v článku „Stroje vás nahradí v zaměstnání, připravte se“, tento trend platí samozřejmě i i v bankovnictví. V tomto případě si ale nelze představovat to, že například úředník u přepážky bude nahrazen robotem, to by pochopitelně nebylo příliš efektivní. K přepážkám se navíc už stejně nechodí. Práce úředníka bude zcela nahrazena virtuálním systémem v podobě programů a algoritmů internetových bank. Nebude potřeba ani konkrétní reálné místo, ani budova atd. Některé změny jsou zkrátka dramatičtější, než si lze běžně představit.
Tato změna může být rychlejší, než myslíte. Nejen s přispěním případné krize, ale především díky rychlému vývoji. To, co dříve trvalo stovky let, se může v dnešní době uskutečnit třeba i za deset nebo dvacet roků.
