Opavský odchovanec Zbyněk Pospěch se vrací tam, kde před lety začínal. Důrazný útočník naposled působil v Brně, ale kvůli neshodám s trenérem Miroslavem Beránkem dal přednost před vysedáváním na lavičce druholigové Opavě, které chce pomoci k lepším výsledkům a sám se chce pokusit o návrat mezi elitu.
Jak dlouho jste přemýšlel o nabídce Opavy?
Byla to chvilka. Jeden den si se mnou sportovní manažer Pavel Hadamczik dal schůzku a já jsem prakticky, než přijel, byl rozhodnut, že do Opavy půjdu. Svoji roli samozřejmě sehrálo to, že trenér Beránek se mnou v Brně nepočítal a řekl, že mám raději odejít. Nebylo nad čím váhat a na první schůzce jsem se rozhodl pro Opavu. Jinam do druhé ligy bych nešel, tady jsem doma.
Proč s vámi trenér Beránek nechtěl počítat?
Tak to asi není otázka pro mě, ale spíše pro brněnského kouče. Myslím, že chtěl sázet na jiného útočníka a zřejmě jsem se mu nehodil do koncepce.
Došlo mezi vámi k nějakému sporu?
Ze začátku něco malého proběhlo. Později to bylo ještě více vyhrocené a i na tréninku jsme si vyměnili pár názorů. Ty tréninky pak nebyly o fotbalovosti, ale úplně o něčem jiném. Já jsem se chtěl prosadit, on mi ale nedal možnost. Jako trenér si samozřejmě mohl dovolit více a přeřadil mě do béčka. Sice mužstvu chyběli útočníci, Tomáš Došek byl zraněný a Michal Rabušic se chystal na mistrovství světa dvacítek, stejně příležitost nepřicházela.
Po fotbalové stránce se vám asi nejvíce dařilo v Liberci, je to tak?
Je, ale to už je hrozně dávno.
Do Liberce jste přišel ze Sparty, nemrzí vás, že si vás tehdejší trenér Jaroslav Hřebík nenechal v kádru?
Tenkrát mě to mrzelo. Ale byla to jen chvilková záležitost. Myslel jsem, že si to ve Spartě zkusím delší dobu, ale pak jsem přestoupil do Liberce a tam jsem zažil hezké časy. Škoda, že se ten tým neudržel pohromadě.
Vyzkoušel jste si i zahraniční angažmá v Norsku. Jak na tohle vzpomínáte?
V Norsku jsem vydržel taky jen jeden rok. Po životní stránce jsem si nemohl na nic stěžovat. Norsko je pěkná země a byli jsme spokojeni jak s lidma kolem, tak s přírodou. Po fotbalové stránce už to ale nebylo ono, protože jsme spadli z nejvyšší soutěže a to byl zlom, kdy jsme se rozhodli, že se vrátíme domů. Žena navíc čekala miminko a bylo lepší se vrátit blíž k Opavě. Druhou ligu jsem v Norsku mohl hrát, ale to už není moc kvalitní soutěž, v které bych chtěl působit.
Takže berete Norsko jako povedenou štaci?
Ničeho nelituji. Naučil jsem se řeč, poznal jsem jinou zemi a jinou mentalitu lidí.
Nyní se vracíte, tam kde jste začínal. Není to krok dozadu?
Svým způsobem to krok dozadu je. V současné době to je asi nejlepší východisko. V Opavě budu dva měsíce, kdy se budu snažit klukům pomoci, jak nejlíp budu umět. Pak to opět půjdu zkusit do Brna. Věřím, že tam potom bude jiná situace, než byla teď.
Váš cíl je návrat do Brna nebo pomýšlíte výše a chtěl byste okusit znovu zahraniční soutěž?
Než jsem přišel do Opavy, jednu zahraniční nabídku jsem měl, bohužel jsem nebyl puštěn. Zájem o mě měl jeden tým z Turecka. Ale samozřejmě nejdříve se chci vrátit do Brna a prosadit se tam.
