Nechtěné dítě. To byl 28. říjen 1918 v Karlových Varech

Zatímco dnes jej lidé oslavují, před dvaadevadesáti lety radost neměli. Konec října vyvolal ve Varech zděšení.

Významný? Přelomový? Historický? Nepochybně tohle všechno dohromady je 28. říjen. Den plný věnců a politických projevů. Den, kdy slaví své „narozeniny“ samostatný stát, křtěný československý.
Jak ale vnímali před dvaadevadesáti lety říjnový porod obyčejní lidé z Karlových Varů? Radost z nového dítěte rozhodně neměli. Němci se totiž kvůli němu ze dne na den ocitli v úplně jiné zemi, než by sami chtěli. „Očekávali právo na sebeurčení a maximální autonomii pohraničních území Čech, kde převažovalo německé obyvatelstvo. Usilovali o založení autonomní provincie Deutsch- böhmen, jejich separatistické plány ale zhatil radikální mocenský zásah československého státu,“ říká Stanislav Burachovič, historik karlovarského muzea. Podle něj tady žilo v roce 1918 přes devětadevadesát procent Němců a Češi tvořili národnostní menšinu. Zatímco se představitelé zahraničního a domácí odboje věnovali koncem října vyjednávání podmínek vzniku nového státu, lidi z Karlových Varů trápily věci úplně jiné. Nad titulními stránkami novin debatovali o nedostatku brambor i španělské chřipce, která kosila Evropu. Týden před vznikem samostatného Československa hltali rady vídeňského lékaře Karla Panesche, co mají dělat, aby se zákeřnou nemocí nenakazili. Na svědomí měla totiž víc životů, než celá první světová válka. Bída nebída, i hezkými věcmi si tehdejší čtenáři deníku Badeblatt zpestřovali neveselou dobu. Hlavně tedy čtenářky, které se prostě chtěly líbit. Peníze na parádu sice měla málokterá, text ale poradil, jak tento problém prakticky vyřešit.

Móda skryla nedostatky

„Program letošní módy směřuje ku zeštíhlení,“ hlásá v článku nazvaném Starosti s módou Badeblatt. Nejenže podzimní móda roku 1918 dokázala zakrýt ženám problémové partie, poradila si také s žalostným nedostatkem látky. Poudrové šaty se zdůrazněnými ženskými živůtky totiž pokrývala z části pravá tkanina, z části takzvaná dřevovina. Běžně se tento materiál používá k výrobě papíru. Lidé si koncem války prostě museli umět poradit. „Na obrázku přinášíme praktické ženské šaty, na nichž byla použita pruhovaná látka. Lze je ale taktéž vyrobiti dvojím materiálem, rovněž i z papírové tkaniny. Elegantní šaty vybízí doplniti efektní šálou,“ radí text.
Podzimní móda možná na chvíli odvedla pozornost od největšího problému, kterým lidé před dvaadevadesáti lety trpěli. Noviny plnily články o problematickém zásobování. Tento termín nezní nijak konkrétně, skrývá se za ním ale nejen nedostatek cukru, který tehdejší děti prakticky neznaly, ale také mouky, mléka nebo brambor. Ojedinělou pochoutkou domácnosti na konci války byl chleba namazaný sádlem. Sehnat jedno nebo druhé byl prakticky zázrak. Stejný, jako uvařit na kamnech jídlo. „Beránčí trpělivost se projevuje také při odběru uhlí nevalné jakosti, které se prodává v městských stáncích po čtyřech korunách za koš. Ten, kdo nemůže současně topiti uhlím a spoustou dřeva, má plná kamna strusky, která se musí během vaření odstraňovati, aby mohlo býti jídlo dohotoveno,“ píše Badeblatt, který je o něco mírnější, než konkurenční deník Volksville, jehož titulek rovnou hlásá „Skandál s uhlím v Karlových Varech“.

Lázněmi se nesl Wagner

Problémy unavení lidé zapomínali na nekvalitní uhlí například návštěvou koncertů v Kurzhausu, dnešních Lázních III. Wagnera, Mendelssohna, Griega a Goldmarka tam v předvečer vzniku samostatné republiky hrála lázeňská kapela, předobraz dnešního Karlovarského symfonického orchestru. Muzikanty vedl Robert Manzer, známá postava tehdejšího lázeňského kulturního světa. Čtenáři Badeblattu se v ten samý den také dozvěděli, že se mohou od prvního listopadu těšit na „zimní sezonu“ v divadle a přečetli si, jací herci, scénáristé a režiséři pro ně představení připravují. Ve stejný den se připravovali také komunální politici a starostové, ovšem na založení německého výkonného výboru pro okres Karlovy Vary. Správa o jeho vzniku se v novinách objevila až o několik dní později, 30. října. „Pan starosta dr. Pfeifer předsedal. S výjimkou sociálně demokratického zástupce, který byl právě jinak zaměstnán, byly zastoupeny všechny strany,“ informuje Badeblatt. Výbor projednával situaci v zásobování a v podstatě hned splynul s karlovarskou Okresní radou. Ta o dva dny později nabádala místní obyvatele, aby nevěřili českým slibům, že se po vzniku samostatného československého státu zásobování zlepší.
„V důsledku válečného chaosu a nedostatku všeho zcela zkolaboval systém zásobování, takže si v situaci nedostatkového hospodářství každý musel poradit, jak nejlépe uměl. Kvetla šmelina a podpultový, takzvaný černý prodej, městské obyvatelstvo tajně pašovalo potraviny z lépe zásobeného venkova, ovšem náležitě předražené,“ říká Burachovič.

Čechy? Nebereme!

V pondělí 28. října deníky vzhledem k pracovnímu týdnu nevycházely, už o den později však lidé v Karlových Varech hltali první informace o tom, že žijí v nově vzniklém samostatném československém státě. Rušno bylo v tehdy také ve Vídni, kde spatřilo světlo světa vyhlášení vzniku Deutsch- böhmen. Na novou situaci okamžitě zareagovala karlovarské městská rada a vydala prohlášení, že Karlovy Vary nemají s československým státem vůbec nic společného.
„Německé oblasti v Čechách nesmí býti nikdy včleněny do česko-slovenského státu. V současnosti se objevily sliby od Čechů, které jest nutno se vší rázností odmítnouti jako úlisné a zrádné,“ píše městská rada, jejíž stanovisko otiskl Badeblatt. Němci z Karlových Varů měli totiž o budoucnosti úplně jinou představu.

Ambice zneužil Henlein

„Nálada českých Němců byla po válce a založení Československé republiky mizerná. Nechtěli mít s novou republikou Čechů nic společného. Po staletí byli zvyklí na to, že jsou loajálními obyvateli c.k. rakousko-uherské monarchie. Určité zklidnění jejich nacionalistických vášní nastalo až v průběhu dvacátého století. Bohužel se nenaplněných ambicí sudetských Němců po první světové válce po roce 1933 politicky účelově chopilo nacistické hnutí, v jehož čele v Sudetech stáli K.H.Frank a Konrad Henlein. Jejich radikální působení dle pokynů Adolfa Hitlera posléze vedlo k připojení sudetského území ke třetí říši,“ popisuje Burachovič.
Politické změny v lázních přinesly nejistotu a bídu. Nový stát od listopadu vojensky obsazoval německá území a 12. prosince na řadu přišly také Karlovy Vary, kdy město obsadil pěší pluk z Plzně. Lidé, zaměstnaní starostmi o svou obživu, přijali obsazení lhostejně. Tak začala nová kapitola města, které po svém zlatém období ukončeném válkou teprve hledalo novou identitu v československé republice.