Nedotknutelní
Jako malí jsme se až báli, když jsme potkali faráře nebo řádovou sestru. Byli pro nás zvláštně tajemní až nedotknutelní, ostýchali jsme se je i pozdravit.
Myslím, že za to mohla babička. Je věřící a pan farář pro ni nebyl nikdy obyčejný člověk. Má ho jako modlu. O to víc jsem byla ráda, když jsem pár mužů i žen, kteří zasvětili život Bohu, poznala osobně.
Ne, že by v tu chvíli ztratili na respektu, ale už vím, že jsou to lidé z masa a kostí a se stejnými problémy jako jiní. Znám kněze, který je zapálený do turistiky, sestry, které s dětmi hrají fotbal i kazatele, jenž má druhou ženu a čtyři děti.
Myslím si, že poznat duchovního z té druhé stránky dá člověku někdy mnohem víc, než k němu jen vzhlížet. A je dobře, že takoví lidé, stejně jako táborský farář Stanislav Brožka, ukazují, že žijí „normálně“.
