Stánky, Valčíček nebo Frankie dlouhán. Písně, které skoro zlidověly, přivezou v úterý 17. února do Jindřichova Hradce František a Honza Nedvědovi. Posluchači se kromě toho mohou těšit i na skladby z poslední doby.
„Na koncertech hrajeme všechno, co je potřeba. Všechny písničky mají své místo a žádná si nezaslouží být druhá,“ řekl Sedmičce František Nedvěd.
„Na koncertech s Františkem tak stačíme zahrát pětadvacet hitů a moc času nezbývá. Ale přesto hraji tři nebo čtyři písničky nové. Ovšem sám,“ dodává Honza Nedvěd.
Na svůj středeční koncert dorazí bratři až k večeru a hned půjdou vystupovat. I když se jim Jindřichův Hradec líbí a jak říkají, má všechno, co má české město mít, nezdrží se tu.
Koncertovali tady už ale před lety a rádi by vystoupili i na letním festivalu Folková růže. „Chuť zahrát si na Růži by byla, ale nějak se nehodíme do konceptu pořadatelů této akce,“ myslí si František Nedvěd.
Zatím poslední desku vydal František Nedvěd před čtyřmi lety a má název Pátá.
„Pátá je proto, že je pátá v pořadí. V šuplíku teď nemám nic, čekám, až mě osloví múza. Já nejsem textař, a to, co jsem vytvořil, byl jen momentální nápad. Nejsem tak potentní jako bratr,“ směje se František Nedvěd.
„Píši asi dvě stovky textů ročně, ale většinu z nich zahodím. Inspiraci mám čtyřiadvacet hodin denně i texty i hudbu, jen to vše mizí čím dál tím větší „selfkontrolou“,“ říká o tvorbě nových písniček Honza Nedvěd.
Přesto František nezahálí a před dvěma lety spolupracoval s bratrem Honzou na jeho albu Lidové písničky. Mezi dvaadvaceti skladbami jsou i známé „lidovky“ Okolo Frýdku cestička, Žádnej neví, co jsou Domažlice nebo Tálinskej rybník. Ve folkovém duchu nazpívali i slovenské písně.
„S bratrem jsme stále stejně jako celý život v pohodě, jen se smějeme a jíme a zpíváme a jezdíme a jezdíme.To jen čas nás trochu rozdělil, ale nikdy jako bratry,“ říká.
