Jaromíra Dolanského znají Liberečáci jako šermíře a představitele Valdštejna i jako vedoucího jedné z prvních bezpečnostních agentur v Liberci. Posledních deset let byl také šéfem humanitární organizace Hand for Help. Minulý měsíc ho vedení společnosti kvůli svým dluhům odvolalo. Jako zaměstnanec však Dolanský zůstává a rozjíždí v Jacmelu na Haiti novou českou nemocnici.
Musíte být naštvaný, když vás sesadili a nemůžete se bránit. Nejsem. Hand for Help určitou změnu potřebovala. A že přišla tímto způsobem? Asi to tak mělo být.
Společnost dluží dvěma z vašich spolupracovníků tři sta tisíc. Jak se to stalo? Na to, že financování je napjaté, jsem upozorňoval od začátku. I v médiích. Důvodů byla celá řada. Nesplněné sliby, povodně, nechci se k tomu vracet.
Soud nakonec insolvenční řízení zastavil. Ale nemůže tahle aféra, která hrozila krachem, ublížit misi na Haiti? Ta jede dál. Na začátku prosince jsme otevřeli nemocnici, ve které funguje místní lékař se dvěma sestrami. A čerstvě dorazil český lékař Petr Kouřil, který posílí tým a začne spolupracovat s haitskými zdravotníky.
Léčíte hlavně choleru. Ale vy sami jste s ní měli problémy. Tři z našich místních dobrovolných spolupracovníků se jí nakazili, dva z nich vzali do nemocnice a po třech dnech je propustili domů. Třetího nepřijali. Proč, to se nám nepodařilo zjistit. Odeslali ho do jeho stanu v uprchlickém táboře a my jsme až na Štědrý den zjistili, že jeho stav je velmi vážný. Tak jsme se pustili do léčení sami. Vše jsme po mailech a telefonu konzultovali s libereckým veterinářem Liborem Cvrčkem.
S veterinářem? A proč ne? Spolupracujeme s ním už dlouho a hodně nám pomáhá. Kolega Patrik přežil a těší se, až se zase zapojí do práce v naší nemocnici.
Haiti je pro Help už devátá zahraniční mise. Kde to bylo nejtěžší? Asi teď na Haiti. Zemi postihlo několik katastrof po sobě, zemětřesení, hurikán Tomas, cholera. Politická a bezpečnostní situace je velmi napjatá. Někdy mám pocit, že my se snažíme dělat všechno, abychom pomohli a zdejší úředníci vše, aby nám v tom zabránili. Například kolegové, kteří chtěli pro ostrov zajistit pitnou vodu, jezdili několik měsíců do hlavního města pro povolení a razítka, aby mohli udělat vrty. Teprve dva dny před odletem se jim to podařilo a mohli si odvézt vrtnou soupravu z přístavu.
Jak se domlouváte s domorodci? Těžko. Směsicí kreolštiny, francouzštiny, španělštiny a angličtiny. Ale nějak se domluvíme. A pár kreolských slov jsem už stačil pochytit.
Která to jsou? Ta nejčastější: manží – jíst a gangu – hlad.
Máte nějaké přání do nového roku? Ne, už ne. To nejdůležitější, aby náš přítel a spolupracovník Patrik přežil, se mi splnilo. A na sny nemám čas myslet.
