„Nejde mi o titul, chci pomáhat“

Pětatřicetiletá dobrovolná hasička Michaela Šrůtková se stala vítězkou městského kola ankety Sedmičky Hrdina roku 2010. Čtenáři jí poslali hlasy za to, že loni začátkem července pomáhala při tragické dopravní nehodě na Konečného náměstí v centru Brna. „Udělala bych to znovu. Nejde mi totiž o tituly ani ocenění, ale o pomoc lidem,“ říká Šrůtková, která je jinak ředitelkou společnosti zprostředkovávající dotace pro obce a podnikatele.

Máte z vítězství radost?

Jsem překvapená. Soutěž jsem nesledovala, ale od známých jsem věděla, že jsem dlouho na druhém místě za ředitelkou školy, která oznámila úřadům týrání sedmiletého Dominika.

Tu jste ale těsně před uzávěrkou hlasů porazila.

Abych řekla pravdu, pak z mého pohledu je můj čin normální. Nemyslím si, že by šlo o hrdinství. Udělala bych to znovu, protože mou prioritou je pomáhat lidem.

Co se vlastně loni 3. července stalo?

Byla sobota večer a s manželem jsme se chystali na dovolenou. Najednou jsem uslyšela obrovskou ránu. Slyšela jsem ji přes dvě tlusté zdi. Uvědomila jsem si, že nejde o nějakou „plechařinu“, a tak jsem se podívala z okna. Na silnici jsem viděla dvě bezvládná těla. Na nic jsem nečekala, vzala z lékárničky chirurgické rukavice a běžela na místo tragédie. Zatímco jedné ženě pomáhal shodou okolností můj kolega, který jel v tu chvíli okolo, já jsem se snažila pomoci její těžce zraněné dceři. Byla v bezvědomí, mírně krvácela z rány na hlavě, ale bylo vidět, že dýchá. Nevěděla jsem, jestli nemá poraněnou páteř, a tak jsem její tělo uvedla do stabilizované polohy. Přitom jsem stále kontrolovala dech a tep. Do doby než přijela sanitka a ujali se jí profesionální zdravotníci.

Zatímco žena nehodu nepřežila, její dcera i díky vaší pomoci zůstala naživu. Setkala jste se s ní?

Nesetkala. Ale vývoj případu i následný soud s opilým řidičem, který nehodu způsobil, jsem sledovala. Vím, že ho odsoudili na šest let do vězení.

Dobrovolných hasiček není mnoho. Jak jste se ke sboru dostala?

Sloužím u dobrovolných hasičů v Králově Poli už více než deset let. I můj manžel je dobrovolný hasič, takže to máme v rodině.

Rodinný život tedy řídí plameny?

Ne, ale když hoří, jedeme někdy k ohni oba. Rodinný život si ale řídíme sami. A oba pomůžeme, kdykoliv je to potřeba. Není to práce, ale poslání.