Nejdřív chemičku v Záluží nenáviděli, pak ji zachraňovali
Záluží / Oslavy sedmdesátého výročí mají v litvínovské chemičce, dnes Unipetrolu RPA, příchuť trnky. Generální ředitel Krzysztof Urbanowicz totiž oznámil, že firma musí propouštět.
Zaměstnanci jeho prohlášení nesou špatně, protože pro mnohé to je jediná šance na práci.
Nepříjemná období v historii továrny zažil i pamětník Miroslav Hrabák, který tu pracoval od roku 1940.
„Byly doby, kdy místní chemičku nenáviděli,“ říká Hrabák. „Protože jim vzala kus vesnice Záluží.“ Podle něj se ale postupně jejich vztah k továrně změnil, a nakonec byli ochotni za ni nasadit život.
I dnes se lidé modlí, aby firma přežila. „Prý propouštějí na všech pobočkách v Evropě. Kolegové se byli podívat v chemičce v Polsku. To, co u nás dělá jeden člověk, tam dělají tři. Už teď tu máme podstav. Jak to bude vypadat o dovolených, to netuším. Tím, že nejsou lidi, se stávají takové věci, jako že vybuchne fakle,“ rozhořčil se jeden z pracovníků litvínovské chemičky. Jméno se bál zveřejnit, aby nepřišel o místo.
Zálužští nálety vítali
Vznik chemických závodů v Záluží se váže k 5. květnu 1939. „Jako rodák této obce jsem byl svědkem slavnostního výkopu, ale i první likvidace části této hornické obce. Lidé to tehdy nesli velmi těžce,“ vzpomíná Hrabák. Byl také svědkem prvních transportů válečných zajatců a totálně nasazených z celé Evropy, kteří tu za války pracovali. „Mnoho jich tu přišlo o život,“ říká Hrabák, který v chemičce zažil kruté zacházení Němců s totálně nasazenými. „Proto jsme s tak obrovskou radostí přijali první nálet v květnu čtyřiačtyřicátého roku,“ dodal pamětník s tím, že si lidé mysleli, že je nálety zbaví Němců.
Jenže následky bombardování byly strašlivé. „Nejenže v závodě zahynulo na šest set zaměstnanců, bomby zničily z půlky také obec Záluží. Zemřelo na dvě stě lidí ze Záluží,“ upřesnil Hrabák.
Bojovali o záchranu
Podle něj po válce lidé rychle pochopili význam podniku pro zdejší region, a když národní správci rozhodli, že se nic opravovat nebude a podnik půjde do šrotu, vzbouřili se. „V závodě se demonstrativně zvedla ohromná vlna vzdoru,“ vzpomínal bývalý pracovník.
Zastaví výrobu
Stejné pocity jako před desítkami let zažívají lidé i nyní. Jde o bytí a nebytí továrny. Skupina Unipetrol chce letos v rámci úsporných opatření propustit asi osm procent všech svých pracovníků. O práci by tak mohly přijít přes tři stovky lidí z více než čtyř tisíc zaměstnanců, kteří tu pracovali vloni. „Pracovníky propustíme napříč firmami. Od vrcholového managementu až po dělníky. Počítáme s tím, že propuštěným zaměstnancům pomůžeme najít zaměstnání nové,“ uvedl Urbanowicz.
Firma za první čtvrtletí vyčíslila ztrátu na sto padesát milionů korun. Chce omezit náklady a ztrátovou výrobu zrušit. „V litvínovském závodě například ukončíme výrobu oxoalkoholů. Nebudeme letos sponzorovat filmový festival v Karlových Varech,“ dodal Urbanowicz. Dceřiná společnost Benzina ale bude i nadále hlavním partnerem litvínovského hokejového klubu. Letos mu přispěje více než pětatřiceti miliony korun.
Dalším neduhem továrny je průměrné stáří zaměstnanců. „Fabrika z hlediska věku lidí stárne. Musíme se zamyslet, co s tím,“ podotkl výkonný ředitel Radomír Věk.
Krize je má posílit
Chemický průmysl v Záluží podle odborníků rozmach nečeká. „Mohli bychom říct, že ekonomická krize v České republice potrvá ještě dva až tři roky. Mým úkolem je protáhnout přes ni úspěšně společnost,“ předpovídá generální ředitel.
„Pokud firma nic neudělá, bude krize její konec. Ale když ji využije ke změně struktury, vyjde z ní ještě silnější,“ myslí si Urbanowicz.
