Nejdřív titul, pak bodyguard celebrit | E15.cz

Nejdřív titul, pak bodyguard celebrit

Aleš Kubelka

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Silový trojboj je pro většinu lidí neznámým sportem. To se snaží změnit obr Milan Špingl, závodník Sokola Nymburk a čerstvý vicemistr Evropy.

Na zahrádce jedné z nymburských restaurací si sportovec Nymburska roku 2009 objednává pořádnou porci kuřecího masa s bramborami.

„Jo, já nikdy nebyl línej se najíst,“ říká takřka stopadesátikilový kolos. Devětadvacetiletý člen nymburského oddílu silového trojboje a druhý muž Evropy ve své kategorii sní o titulu mistra světa. I o tom mluvil v rozhovoru pro Sedmičku.

Můžete popsat disciplíny silového trojboje?

První z nich je mrtvý tah. Činku zvedám ze země, musím být ve vzpřímeném postoji. Pak je to dřep, kde se naopak ze vzpřímeného postoje začíná. Odeberu činku ze stojanu a musím do hlubokého dřepu a zpátky do stoje. Poslední disciplínou je bench-press, kde zvedám činku vleže. To je technicky nejnáročnější disciplína.

A kterou máte nejraději?

Je to paradoxní, ale mojí nejoblíbenější disciplínou je mrtvý tah, který mi jde nejméně. Zato dřep, nejtěžší z trojboje, mi jde nejlépe.

Jak jste se dostal k silovému trojboji?

V mládí jsem zkoušel hodně sportů. Jenže i kvůli postavě jsem na míčové sporty byl „dřevo“… Tak jsem ve čtrnácti začal posilovat. Silové sporty mě chytly. A když jsem před deseti lety nastupoval do policejní školy, potkal jsem kolegu, silového trojbojaře. Činky mi hned učarovaly a začal jsem trénovat.

Jak často trénujete?

Většinou čtyřikrát týdně po třech hodinách. Tréninky mám rozdělené podle disciplín a svalových partií, kterým se věnuji. Ty musí být rovnoměrně zatížené. A hlavně se zaměřuji na trénink ve speciálních závodních dresech. Ty jsou totiž obrovsky důležité pro závodníkův výkon.
Takže s dresem zvednete víc než v klasickém sportovním oblečení?

Bude to možná znít neuvěřitelně, ale třeba i o sto kilo! Závodník bez dresu by neměl šanci na úspěch. Dres je vyvinut ze speciální elastické látky a funguje trochu jako pružina. Kromě toho je důležitý i kvůli bezpečnosti závodníků.
Jste vicemistrem Evropy. Berete to jako úspěch, či jste pomýšlel i na vítězství?

Úspěch to je, ale k titulu nechybělo příliš. Spolu s vítězným Polákem jsme v součtu měli stejný výsledek, v můj neprospěch rozhodla jen vyšší tělesná hmotnost. Ale spíš šlo o to, že mi nevyšel bench-press, a pak se ztráta těžko doháněla. Stříbro je můj největší úspěch.
Nedlouho poté jste na mistrovství světa v bench–pressu v USA skončil v konkurenci specialistů šestý…
Ano, tam jsem vylepšil i český rekord na 305 kg. Vzhledem k tomu, že dva dny před odletem za oceán jsem léčil pásový opar, musím být spokojený.

Silový trojboj není příliš populární sport. Nelákalo by vás vzpírání, které je součástí olympijských her?

Nelákalo. Vzpírání je větší „rasovina“ než silový trojboj, jsou v něm častá zranění. Navíc jde o dynamičtější sport a já disponuji spíš statickou silou.

Jaký je váš cíl v silovém trojboji?

Na rovinu: chtěl bych vyhrát mistrovství světa v listopadu v Jihoafrické republice.
Čím se nyní živíte?

Deset let jsem byl u policie, práce mě však moc nenaplňovala. Od té doby pracuji jako trenér v posilovně v Třeboni.

Neláká vás při vaší postavě práce bodyguarda celebrit?

Ano, o téhle práci uvažuju. Jediný problém je v tom, že člověk je při tom uvázaný jak „pes k boudě“. Nejspíš bych kvůli tomu musel skončit se sportem. Proto počkám, až vyhraju mistrovství světa…

Hodí se vám fyzická síla i mimo sportoviště?

Léta se živím jako „vyhazovač“, takže určitě hodí. Moji známí mi také často zavolají, když potřebují s něčím těžkým pomoci.

Co nejtěžšího jste kdy uzvedl, tedy kromě činek?

No, to je těžká otázka. V mládí jsme s několika kamarády zvedali jen tak z „hecu“ třeba auta.

Autor: Aleš Kubelka

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video