Nové Stavení, Sládkův kopec a Jakubská ulice. To jsou nejlepší místa k bydlení v Jindřichově Hradci. Shodli se na tom Hradečáci i odborník na posudky, odhady a oceňování nemovitostí Karel Fišer. Toho Sedmička požádala o vytipování nejzajímavějších lokalit ve městě.
Nové stavení
Podle Fišera je z tohoto místa nepochybně nejhezčí výhled, který ve městě existuje. „Pod sebou vidíte řeku Nežárku, koželužské domy
a zámek. Podobně klidné prostředí nabízí také romantická lokalita nedalekého Karlova
s významnou stavbou Lanfrasovy vily,“ říká Fišer.
Karla Čapka
Několik set metrů západně od Karlova je další zástavba, která vznikla v posledních letech. Dříve část Nežárecké ulice se dnes jmenuje Karla Čapka. Místo navazuje na kvalitní zeleň zahrady lesní správy a je prakticky uzavřené od provozu sousední silnice.
„Narodila jsem se tady nedaleko, na Nežárce. Nějaký čas jsme pak bydleli na sídlišti, ale jak jsme dostali možnost stavět, neváhali jsme. Je tady klid a do centra to máme deset minut,“ říká Dana Svobodová, která bydlí s rodinou v ulici Karla Čapka. Jak sama říká, je to tam jak na vesnici a za nic by svoji adresu neměnila.
Jakubská ulice
Podle Fišera se prostor pod kostelem svatého Jakuba k zástavbě přímo nabízel. „Mírně se svažující lokalita orientovaná na jihovýchod s příjemně působícími domy,“ napadne ho na první pohled.
I z těchto míst je hezký pohled na zámek a jezuitskou kolej.
Marie Landkamerová bydlí na Jakubu od roku 1973. „To tady vyrostla bytovka Vodáren a kanalizací. Tehdy pod námi ale nebyly žádné domy jako dneska, jen velká louka a rybníček,“ popisuje.
Postupně pod Jakubem vyrostla další bytovka a řadové
a rodinné domky.
„Jsme tu v přírodě, je tu klid a směrem k letišti můžeme chodit na procházky. Neměnila bych, i když tady na Nežárce je pouze prodejna se základními potravinami. Do města je to ale jen patnáct minut chůze,“ dodává Landkamerová.
Bratrská ulice
Původní zástavba je ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.
„Dobře urbanisticky řešená koncepce. Domy příjemně dotvářejí mírně se svažující terén v klidném prostředí,“ zdůvodňuje odborník, proč vybral místo mezi ty nejlepší
z Hradce.
Sládkův kopec uzavírá Bratrská ulice, kde bydlí i Karel Štrobl. „Maminka domek koupila v roce 1966. No a v roce 1980 jsme přistavěli patro. Ze začátku se nám tu bydlelo lépe než dneska,“ říká.
Bratrskou ulicí projíždí stále více aut a rozbité obrubníky nezadržují vodu, takže kolem bývá často bahno.
Štrobl má ale v hlavě ještě vzpomínky na to, jak z nedalekého kopce jezdili lidé závody na minikárách. „Pořádali jsme tu i různé soutěže, například na kolech,“ vzpomíná.
Bydlení by určitě neměnil. Má to sto metrů do parku. Kolem je nádherná příroda, kam může chodit na procházky kolem řeky, a kousek to má i do centra města.
„Jen bychom potřebovali opravit chodníky a okolí cesty. To se tu za poslední roky dost zanedbalo,“ dodává Štrobl.
Jáchymova ulice
I tato lokalita bývala dříve málo frekventovaná. Obyvatelé vilek si mohli užívat ticha, krásného výhledu na rybník Vajgar a historickou zástavbu města.
„Ulice od kruhového objezdu, kde je teď hlavní vjezd do areálu nemocnice, až po Slavíkův lesík je bezpochyby další nejvíce ceněná lokalita. „Ovšem s poněkud rušivým vlivem provozu z přilehlé ulice,“ přibližuje Fišer další část Jindřichova Hradce.
Podle něj je to jedna z nejdražších lokalit. Pozemek pro stavbu tam stojí kolem dvou a půl až tří tisíc korun za metr čtvereční.
Od roku 1992 tam bydlí Ondřej Prokopec. Do domku na břehu rybníka Velký Vajgar se tehdy přistěhoval, protože dostal v okresním městě práci.
„V době, kdy jsme sem přišli, to tady byla poklidná čtvrť. Vzpomínám si, že kdysi mi prastrýc ukazoval historický letecký snímek. Na něm je vidět, že naše vilka bývala poslední stavení v Hradci. Pak tu bylo ještě pár stodol a jinak všude kolem louky. Dneska je to všechno jinak,“ říká Prokopec.
Jáchymovou ulicí jezdí denně stovky aut, ať už na sídliště Vajgar, nebo do nákupních středisek. Ta tam vyrostla za posledních deset let.
Rušivě působí heliport na nemocnici.
Dalším zajímavým místem je podle Fišera část sídliště Vajgar. Konkrétně pět paneláků, kterým lidé říkají Benďáky.
Sídliště Vajgar
Na svou dobu je to zdařilá zástavba s překrásným výhledem přes rybník Vajgar na Staré Město až po zámek. Je tam i dost místa na parkování.
Strakovi bydlí v jednom
z panelových domů už osmatřicet let. Tedy od doby, kdy sídliště Vajgar vzniklo.
„Pojďte se podívat,“ zve majitelka k oknu a ukazuje pohled na okolní stromy, rybník a starou zástavbu města na druhém břehu. Člověk ani neví, že je na sídlišti.
„Já bych tohle bydlení určitě neměnila. Máme to kousek na nákupy. Přes cestu je bazén
s aquaparkem a hřiště. Nedaleko nám staví městská doprava. Ale i pěšky se do centra dojde za dvacet minut,“ hodnotí své bydlení Magdalena Straková.
Pod Vrchy
Dříve čtvrť Pod Vrchy uzavírala jihozápadní část města. Za posledních dvacet let se město tímto směrem rozrostlo o nové sídliště Hvězdárna a výstavba v této lokalitě dál pokračuje. Obyvatele ulice Pod Vrchy ale sídliště nijak zásadně neruší.
„V ,Podvrchách‘ jsem bydlela střídavě od roku 1959, kdy jsem do Jindřichova Hradce přišla na zkušenou do místních gobelínových dílen. Vždycky se mi tu moc líbilo. Pokaždé, když jdu kolem řeky do města, tak si říkám, jaké krásné je tu bydlení. Je to velmi klidná čtvrť,“ vzpomíná na svůj příchod do Hradce textilní výtvarnice Milena Müllerová.
Pod Vrchy je jedna z nejstarších částí Jindřichova Hradce. Mezi lidmi se pro tuto lokalitu ujal název Hradecký Betlém.
„Na druhém břehu dříve nestály žádné stavby a hodně lidí z města tam chodilo na procházky. Naše chaloupky jsou ve stráni, a když v zimě večer svítily, vypadalo to opravdu jako betlém,“ vysvětluje Müllerová.
