Do „mekáče“, nebo jinam? Pořadatelé filmového festivalu doporučují vyhladovělým návštěvníkům na svých stránkách asi třicítku karlovarských restaurací. Sedm z nich, ke kterým cesta od promítacích sálů trvá maximálně deset minut, jsme podrobili testu. Kvalitu jídel a skladbu jídelníčku hodnotila šéfkuchařka Grandhotelu Pupp Vlaďka Příhodová. Známkovali jsme jako ve škole.
„I když vedu kuchyni v Puppu, nejsem vybíravá. Pochutnám si na obyčejném domácím jídle i ve fast foodu,“ vyrazila s námi do terénu. Co zjistila?
La Strada
Restaurace La Strada zve na svých stránkách na speciality tradiční italské kuchyně, proto si tam objednáváme něco italského. Konkrétně těstoviny. Domácí trenette s krémovou omáčkou a parmskou šunkou. Číšník ale přináší jiné trenette. S kuřecími proužky a jemnou sýrovou omáčkou.
„Jídlo vypadá dobře, těstoviny se zdají čerstvé. Je jen škoda, že v sezoně nepoužívají čerstvou zeleninu. Brokolici vyndali z mrazáku,“ poznala šéfkuchařka slavného hotelu, který jako vždy bude vařit festivalovým hvězdám.
Jídlo nám ale chutná. „I když je maso trošku připálené, jsem v zásadě spokojená,“ odpovídá redaktorovi.
Asi největší výhradu má k jídelníčku La Strady. „Pokud nabízejí speciality italské kuchyně, očekávala bych bohatší výběr italských jídel. Ne jen těstoviny a jedno rizoto,“ listuje v něm.
Tandoor
Hovězí vindaloo s velmi ostrou omáčkou s indickým kořením a tenkou plackou chapati a zároveň jehněčí madras s omáčkou středně ostré chuti a jako příloha basmati. Taková jídla si objednáváme ve skromně zařízeném interiéru indické restaurace Tandoor.
„To je přesně to, co od indické restaurace očekávám. Velký výběr indických jídel,“ obrací Vlaďka Příhodová jednotlivé stránky jídelníčku, který mimo jiné nabízí dvanáct druhů jehněčích pokrmů, dále jídla z kuřecího či hovězího masa a také krevety. Cena za jídlo i s přílohou se většinou pohybuje do dvou stovek.
„Výborné. Chléb je prostě skvělý, omáčky jsou dobré, jídelní lístek zajímavý a obsluha opravdu velmi příjemná,“ hodnotí o něco později oběd. Číšník z Bangladéše se na nás usmívá, aniž by tušil, a my pokračujeme dál.
Charlie
V restauraci Charlie, která se nachází v sousedství Thermalu, padá naše volba na kuřecí plátek se zeleninou a restovanými žampiony.
„Na talíři vidím nulovou kreativitu. Kuchař se zřejmě zastavil v osmdesátých letech. V tuto roční dobu bych určitě použila čerstvou zeleninu a oblohu lépe naaranžovala,“ prohlíží si Vlaďka Příhodová talíř, když ho servírka přinese na stůl. Obloha skutečně vypadá jak před třiceti lety. Zeleninová směs ze sáčku s hráškem, kousky mrkve a kukuřicí.
Také k druhému talíři, na kterém voní marinovaný kuřecí řízeček na oreganu a bazalce, má kuchařka připomínku. „Opět nezajímavá ozdoba, navíc v tuto roční dobu zbytečně použitá sušená bazalka,“ upozorňuje.
Závěr? „Člověka nasytí, ale gurmána nepotěší. Je to dobrý průměr,“ vynáší vzápětí svůj ortel.
Romania
„Vyzkoušíme, jestli mají v sezoně čerstvý chřest,“ usedá šéfkuchařka do křesla na terase restaurace Romania. Objedná si medailonky z vepřové panenky s chřestem a omáčkou z modrého sýra. Druhé jídlo v testu zastupuje těstovinový salát San Marino.
Oba pokrmy na talířích vypadají výborně, jsou krásně nazdobené. S výtvarnou stránkou věci si kuchař rozhodně vyhrál. Chřest, stejně jako ostatní zelenina je čerstvý. „Jen ho mohli lépe očistit,“ ukazuje Příhodová na tmavou slupku.
I přes prvotní spokojenost vytkla pokrmům dvě věci. Medailonky byly opečené až příliš, a tedy bez šťávy. A těstovinový salát, který redaktorovi tolik chutnal? „Zřejmě ho přinesli z chladicího boxu. Podle mého byl připravený v předstihu,“ posoudila šéfkuchařka. Kvůli tomu snížila známku o stupeň.
Lázně III
V restauraci v Lázních III využíváme nabídky denního menu, a to kvůli příjemné ceně pod devadesát korun. Tentokrát vybíráme kuřecí plátek na žampionech s rýží a současně rybu. Pangasia s vařeným bramborem. K oběma hlavním pokrmům je i polévka.
Vývaru není co vytknout a příjemným překvapením je zjištění, že kuřecí plátek i ryba jsou šťavnaté. „Je proto škoda, že pangasius je nedochucený a brambory jsou rozvařené,“ kroutí hlavou Příhodová.
V restauraci, která připomíná lázeňskou jídelnu, pak shrnuje své pocity. „Připadám si tady trochu jako v lázních před dvaceti lety, ale jídlo je v zásadě dobré,“ pokyvuje hlavou.
Parlament
Slunce a předzahrádka. Tato kombinace nás v restauraci Parlament logicky svede k venkovnímu posezení. Jídelní lístek nabízí celou řadu zajímavých pokrmů, vzhledem k teplému odpoledni si z něj ale vybíráme především něco osvěžujícího. Zeleninový salát s mozzarelou a zmrzlinu. Staroitalské tartufo. Koneckonců horko má být i během prvních festivalových dnů, takže lehká a studená jídla budou v kurzu.
O půl hodiny později už víme, že jsme při testu navštívili nejlepší podnik. Počínaje obsluhou přes výborně upravená jídla na talířích až po chuťový zážitek. Kvůli spokojenosti jsme dokonce zapomněli na vyšší ceny. „Dezert vypadal skvostně, salát byl svěží. Tady konečně také vidím kreativitu kuchaře, jednoznačně nejlepší,“ pochvalovala si šéfkuchařka, která dopředu nevěděla, ve kterém podniku bude jíst.
Bistro Wok Bistro Wok pořadatelé festivalu na svých stránkách neuvádějí. Loni ho navštívilo hodně baťůžkářů, a proto jsme ho do testu zařadili. Přestože podnik nabízí hlavně tradiční „wokovské“ speciality z kuřete, kachny a rýže, vybrali jsme jinou asijskou specialitu. Jarní závitky a kuřecí polévku se žampiony. „Když nemám čas, občas si sem na rychlé jídlo zajdu. Dnes mi to ale nechutná. Těsto je tvrdší, zdá se mi, že závitky byly dlouho v mrazáku,“ pronesla zklamaně šéfkuchařka Puppu. O výsledné známce dlouho přemýšlela, nakonec sáhla po čtyřce. Redaktorovi tam ale přesto chutnalo.
