Nejlepší rafťačky světa

Olomoucká vodačka Kateřina Vacíková získala v Kostarice s ženskou posádkou titul mistryň světa v raftingu.

České vodačky ovládly světový šampionát v raftingu. V Kostarice se staly mistryněmi světa, a to i přesto, že je od začátku provázela smůla.
„Dokázaly jsme ji ale zlomit,“ říká členka posádky Kateřina Vacíková, která absolvovala Univerzitu Palackého v Olomouci.
V Kostarice to ale „rafťačky“ neměly vůbec snadné, se světovou konkurencí totiž měřily síly na těžko dostupné části řeky Pacuare. „Nejprve jsme musely hodinu dolů z kopce k řece. Po závodě hodinu a půl nahoru,“ popisuje osmadvacetiletá sportovkyně a dodává, že se mistrovství skládá ze čtyř disciplín, proto se pořádně nanosily. „Všechno, co jsme potřebovaly mít u vody, jsme si musely snést na zádech a následně se s tím zase škrábat nahoru. Bylo to hodně náročné. Jednou jsem na start závodu došla ve stavu, že mě mohli rovnou odvézt. Bublala mně voda v chladiči,“ vzpomíná Vacíková.

Na kladce přes skály

Samotné snášení a vynášení raftu od řeky mělo svá drsná specifika. „Tahali jsme ho například přes skály na kladce. Byl to mazec,“ říká členka týmu Tomi Remont Teva Tygříci.
V úspěch po nepovedeném úvodu šampionátu, tedy prvních dvou disciplínách sprint a head to head, Vacíková nicméně nepřestala doufat, ačkoli problémů přibývalo.
„První den vykradli českému televiznímu štábu auto, zmizela veškerá audiotechnika. Prošlápli nám taky počítač, takže jsme přišli o kontakt s domovem. Řešily jsme i promočené pasy. Pak ale přišel zlom,“ říká Vacíková.
Češky totiž dokázaly ovládnout slalom, ve sjezdu byly druhé a staly se absolutními mistryněmi světa. Konec závodu však provázely zmatky, protože se výsledky měnily.
„Žily jsme v domnění, že jsme první. Ale po čtyřech hodinách jsme se dozvěděly, že jsme druhé za Japonkami. Ale v celkovém součtu nás to naštěstí neohrozilo,“ vysvětluje svérázný přístup pořadatelů mladá žena.
Sedmičlenná posádka tak mohla oslavovat. „Sešly jsme se dobré holky. Nebyla žádná ponorková nemoc. Pořád jsme se něčemu smály,“ pokračuje mistryně světa.
Vacíková byla na raftařském světovém šampionátu podruhé. Z podobných akcí má ale zkušenosti, když sbírala úspěchy na kajaku. Před třemi lety se stala vicemistryní světa, vyhrála i světový pohár. Kvůli práci ale neměla tolik času, proto postupně přešla na raft.

Přešla z kajaku

„Trenéři to, že se věnuji dvěma disciplínám, neviděli rádi. Nedalo se to navíc ani pořádně stíhat, protože jsem chodila do školy a k tomu jsem musela dvakrát až třikrát denně na trénink na kajaku. Závody raftu se překrývaly, a tak jsem to nějak pytlíkovala. Takže jsem plynule přešla na raft, dnes netrénuji tak intenzivně jako dřív. Vychází to třikrát týdně,“ vysvětluje vítězka ankety o sportovce Olomoucka roku 2009.
Podobně na tom je i část posádky mistrovského raftu. „Polovina holek jsme kajakářky, z toho tři bývaly společně na reprezentačních pobytech. Takže se velmi dobře známe. Sice jsem dělala individuální sport, ale jsem týmový hráč.
„Kajakářský dril mi schází, ale doma to nesmím říkat nahlas,“ říká. Ze stoprocentně sportovního života už ale přeskočila do normálního.
„Svůj čas se snažím dělit mezi rodinu, sport a kamarády. Když jsem se ale snažila jet z práce rovnou na trénink, nesetkalo se to doma s pochopením,“ říká Vacíková.
V těchto dnech se začíná připravovat na vrchol příští sezony, mistrovství Evropy v raftingu na Lipně. „Je to jedna z nejtěžších vod u nás. Chceme se ukázat,“ říká odhodlaně.
S ostatními členkami posádky mistryň světa ji nejdřív čeká trochu jiná povinnost OE focení kalendáře. Jak moc bude odvážný, to bude překvapení. „Česká mužská raftařská posádka si z nás dělá legraci, tak doufám, že jim vytřeme zrak,“ dodává s úsměvem Vacíková.