Nejlepší tablo má dámská jízda ze 4.C

Soutěž Sedmičky o nejlepší tablo vyhrály maturantky ze 4. C Střední podnikatelské školy ve Zlíně.

Třída jako jediná z celé školy nemá ve svém kolektivu ani jednoho chlapce. „Prostě to tak vyšlo a možná právě proto nám ve škole často říkali Slepice ze 4.C. Určitě to tam napište,“ říká vesele jedna ze studentek Střední podnikatelské školy ve Zlíně Pavla Kopřivová.

Právě ona byla autorkou nápadu jak ztvárnit maturitní tablo. Inspirací byl snímek Oběd na vrcholu Mrakodrapu, na kterém zachytil slavný fotograf Charles C. Ebbets dělníky sedící na nosníku stovky metrů vysoko nad ulicemi New Yorku během stavby v Rockefellerově Centeru v roce 1932.
„Požádali jsme pak fotografa Patrika Pšeju, aby nás vyfotil. On to ve svém ateliéru Art foto zvládl perfektně a výsledkem bylo krásné tablo, se kterým jsme byly všechny hodně spokojené,“ popsala další ze studentek Ivana Vořechovská.

Takřka totožný motiv pro tablo zvolili studenti 4.D gymnázia ve zlínské Lesní čtvrti, v soutěži Sedmičky se ale nakonec těsně radovala „dívčí“ třída. „Oni to od nás zkopírovali,“ shodly se studentky. Na fotografování třídy pro Sedmičku sice některé z dívek nedorazily, na všech příchozích ale byla dobře znát úleva, že mají maturitu za sebou a naopak velké plány před sebou.

„Chtěla bych někdy mít kavárnu nebo bar,“ přemýšlí jedna z nich, další chce být účetní, letuškou, jiná zase pracovat v reklamní agentuře. Erika Jurčíková by ráda učila cizí jazyky, čínštinu nebo japonštinu. „Já bych ráda dělala novinařinu,“ tvrdí například Michaela Kršáková.

Při vzpomínkách na největší problémy při studiu se dívky dlouho radily, zda mají připomínat své stížnosti na přístup jedné z učitelek. Nakonec se dohodly, že „třídní kauzu“ na stránkách novin nijak podrobně rozebírat nechtějí. „Vztahy ale pak chvíli nebyly nejlepší,“ potvrdila jedna z dívek.

Naopak bez zábran a se smíchem se přiznaly, kterak je učitelé při exkurzi do Prahy odhalili s cigaretou na záchodu rychlíku. „To byl tedy pořádný průšvih,“ vzpomíná Martina Sedlářová. „Dostaly jsme i důtky,“ dodává Tereza Doležalová.

A která místa ve Zlíně jsou pro dívky nejdůležitější? Parkem i kluby počínaje a nákupním centrem konče. „Ve Zlíně mi určitě chybí více kulturních akcí,“ řekla Hana Kostková.
Až nostalgické bylo vzpomínání na některé z učitelů. „Nejraději jsme měly tělocvikáře Jana Komrsku, ten byl bezvadný,“ shodují se dívky, vysoce pozitivně vyznělo také hodnocení pro matikáře Lubomíra Hůrka. „Všechny jsme v matematice skoro propadaly, ale on to s námi vydržel. Výborná byla jeho věta: Omlouvá tě jedině to, jestliže jsi zamilovaná,“ připomíná úsměvné chvilky ze školních lavic Ivana Vořechovská.

Jen slova chvály měly i pro „nejhodnější profesorku“ Alexandru Gorcovou Kučerovou, která s nimi pilovala český jazyk. „Samozřejmě nesmíme zapomenout na naši třídní. Měla nás paní doktorka Semotamová a kvůli ní nám ve škole taky říkali „malé semošky“, říká Silvie Zindlerová.

Třídní Jana Semotamová bude na svoji třídu vzpomínat v dobrém. „Měly jsme spolu kamarádský vztah, který ale holky nezneužívaly. Byly to čtyři krásné roky, pro mne výjimečné tím, že jsem vedla nejen ryze dívčí třídu, ale také výjimečný kolektiv inteligentních dam. Bylo mi ctí s nimi pracovat,“ dodává učitelka.

S vyhranými pěti tisíci korunami od Sedmičky už mají dívky své plány. „To je jasné, rozdělíme si to a utratíme na pomaturitním večírku,“ uzavřely „Slepice ze 4.C“.