Má za sebou bezmála půl roku náročného natáčení nového seriálu Terapie. Dotáčí další dva filmy, v nichž rovněž hraje hlavní role.
Přesto Karel Roden vypadá, jako by byl ve svých devětačtyřiceti letech k neutahání. Ani dlouhé natáčecí dny jej neodradí od toho, aby přijel na jih Moravy.
Prohlédne si lány svých vinic, zajde s přáteli do sklípku a ochutná svá bílá a červená vína, která koncem října přijel propagovat do Brna.
„Je to velmi příjemná práce,“ pochvaluje si Roden roli, kterou nehraje. Úloha vinaře totiž patří k jeho životu. Stejně jako sázení stromů a náročná rekonstrukce barokního zámku ve Skrýšově na Sedlčansku. Letos na trh uvádí šest odrůd pod exkluzivní značkou Karel Roden. Rulandské bílé, Rulandské šedé, Pálavu, Veltlínské zelené, Modrý portugal a Aurelius ovšem v obchodech lidé, kteří si potrpí na kvalitní vína, nekoupí. Láhví s vinětou „Karel Roden“ není mnoho a nabízí je jen vybrané vinotéky a restaurace.
Bílé, nebo červené?
Záleží na náladě, která se mi střídá. Myslím tím náladě na víno. Momentálně moje chušové buňky preferují spíše bílé víno. Ale chutě se mění, takže se určitě zase jednou vrátím k vínu červenému.
Dáváte přednost vínu před jiným alkoholem?
Víno jsem si zamiloval už dávno. Zvlášť to moravské. Na zahraniční vína si moc nepotrpím. Dlouhá léta jsem proto objížděl jihomoravské sklípky a nakoupil hromadu láhví. Pak dostal můj bratr Marián roli ve filmu Bobule a jižní Morava se mi otevřela o něco víc. Marián mě navíc seznámil s producentem filmu Bobule Tomášem Vicanem a v tu chvíli mě napadlo, že bych mohl svoji lásku rozšířit a zkusit nějaké víno vyrobit.
Než jste ale koupil vinohrad, měl jste prý doma vinný archiv.
Tím jsem vlastně svou lásku k vínu začal. Ale dopadlo to špatně.
Kvůli čemu?
Spousta vína se zkazila. I když byly láhve správně uložené.
Možná to nebylo víno vhodné pro archivní účely.
Zkazila se především vína se zbytkovým cukrem, která začala podruhé kvasit. Ale zbytek láhví z mého archivu jsem nevylil. Mám je pořád doma. Možná z nostalgie. A také mám na zámku ve Skrýšově dva vinné sklepy. Jeden je prázdný, ten pomalu plním vlastním vínem, v druhém už mám pět set láhví. Jenže na tento archiv sáhnu tak za tři až pět let.
Přesto jste se rozhodl stát se vinařem. Co vás k tomu vedlo?
Nápad s vínem, které nese značku Karel Roden, byl vlastně příběhem přátelství. Kromě záliby ve filmu mě s Tomášem Vicanem, který má vinohrad ve Višňové na Znojemsku, spojuje také záliba ve víně. Baví nás to. Dělat dobré víno pro lidi. Dalším důvodem je propojení vína a umění, podpora kvalitní české filmografie. Část peněz z prodeje jde například na opravu soch nebo do Tomášových filmových projektů.
Edice vašich vín ale není nikterak početná.
Od samého počátku jsem věděl, že nechci dělat nic masivního, ale jen víno pro sebe, své přátele a lidi, kteří vínu rozumí a dokážou si ho vychutnat.
Zpátky k výrobě vína. Jaký je Karel Roden coby vinař?
Nejsem takový vinař, který na vinohradu pracuje. Okopává jej, hnojí, stříhá. Na výrobě se podílím svými chuťovými pohárky.
Takže vyznáváte přístup jako třeba bohémský americko-francouzský vinař ve snímku Ridley Scotta Dobrý ročník: „Víno ve Francii vyrábí ten, kdo vlastní vinohrad.“ Přijdete tedy k hotovému?
Když přijedu na svůj vinohrad, samozřejmě, že si vinici prohlédnu a projdu se po ní. Ale pak se s přáteli sejdu ve sklípku, kde jednotlivé odrůdy ochutnáváme. A to je velmi příjemná práce. Na výrobě se tedy přímo nepodílím. Pokud nepočítám to ochutnávání.
Proč vlastně nepřiložíte ruku k dílu?
Časově to pro mě není možné. Nejen z pracovních důvodů, ale také proto, že to není jediný můj zájem v soukromém životě.
Jak tedy vzniká víno s etiketou Roden?
Víno, které je ten rok nejlepší, plníme do láhví s mou značkou. Počet láhví určí ročník. Například vína Aurelius je letos jen šest set láhví. Celkově čítá edice šesti odrůd vína nějakých sedm tisíc kusů.
Rozprodat celou edici asi nebude takový problém. Máte vůbec nějakou propagaci?
Propagaci si děláme téměř sami. Nechceme žádnou okázalou reklamu. Jde o komorní záležitost. I etiketa na láhvích z mé edice je skromná. Nechtěl jsem nic řvavého, šlo mi o to, aby byla decentní. V Brně se dá například koupit ve Vinné galerii, která je zároveň producentem filmů, v nichž jsem hrál. Kromě Bobulí jsou to například Lidice.
Jak vidíte značku vín Karel Roden do budoucna?
Všechno se zase bude odvíjet od toho, jaká bude produkce. Vybíráme pouze to nejlepší víno a distribuujeme jej pouze do vinných galerií a restaurantů. Rozhodně tuto edici vín nepotkáte v marketech. Ostatně je to taková moje tekutá vizitka, jak mé snažení nazvali někteří mí přátelé. Nezastírám, že když ho někdo ochutná, udělá mi to dobře.
V případě, že víno nedosáhne vámi požadované kvality, nebudete jej tedy uvádět na trh vůbec?
Přesně tak, opravdu se nám jedná o kvalitu. Chceme produkovat jen ta nejlepší vína, která se na jižní Moravě urodí. Nejedná se o výdělečnou, ale o srdeční záležitost.
Které víno ze své letošní edice máte nejraději?
Nejvíce mi chutná Aurelius. A nejen mně. Na tom jsme se shodli i s Tomášem Vicanem a vinařem Vaškem Adámkem. Je výborné a má příjemnou kyselinku.
Už jste se setkal se svou edicí vín v nějaké restauraci?
Nepotkal. Já totiž nikam nechodím.
Proč?
Vždycky, když někam jdu, najdou si mě fotografové. A těch se bojím. I v Brně, kde jsem představoval novou kolekci vín, mě našli. Při venčení psa v parku Lužánky.
To je zvláštní, vždyť před kamerou jste jako doma. Jen za poslední dva roky máte za sebou sedm celovečerních filmů a také dva seriály.
To je něco jiného, je to má práce. Poslední seriál z produkce HBO Česká republika s názvem Terapie byl pro mě navíc velmi náročný, především po psychické stránce. Na placu jsem si onu náročnost ani tak nepřipouštěl, ale natáčení mě nesmírně vysálo.
Jak to myslíte? Co bylo na seriálu tak náročné?
Seriál má pětačtyřicet dílů a je v něm mnoho textu. Ten je prakticky nemožné naučit se nazpaměť. Naučit se dá jen pár dílů dopředu. Pomáhalo nám v tom čtecí zařízení. To ostatně používali i herci v americké verzi seriálu. Navíc měl seriál bezmála sto natáčecích dnů. V pět ráno mě produkce vyzvedla doma, kam jsem se vrátil v devět večer.
Přesto role terapeuta Marka Pošty, kterou v seriálu hrajete, není náročná na pohyb.
Jenže pět a půl měsíce sedět v křesle a nevidět ani denní světlo je o dost těžší než i ta fyzicky nejnáročnější role. Po dobu natáčení jsem kupříkladu přibral na váze. Dvanáct hodin denně velkého soustředění vysiluje. Bylo to drsné.
Šel byste do tak náročného projektu znovu?
Bál bych se, protože už vím, jaké to je. Seriál Terapie je založený na detailech. Jestli se nám to povedlo, posoudí diváci.
KAREL RODEN
Narodil se 18. května 1962 v Českých Budějovicích.
Absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu, obor keramika.
Studium divadelní fakulty dokončil v roce 1985.
První divadelní angažmá získal v Činoherním klubu v Ústí nad Labem.
Filmovou kariéru začal už v roce 1982, kdy si zahrál ve snímku Zámek nekonečno.
Hrál v řadě českých i zahraničních filmů.
Vydělané peníze investuje do zámku ve Skrýšově, kde žije s Janou Krausovou .
