Možná jste v podobné situaci i vy. V poště se vám hromadí nezodpovězené e-maily, už měsíce plánujete, že si konečně necháte vyměnit zimní pneumatiky, nová kreditní karta na vás čeká již několik týdnů v bance a sepsání závěrečné zprávy, která měla být odeslána předevčírem, vás sice nenechává v noci spát, leč stejně nedonutí sednout za počítač a konečně dotáhnout do konce. Tak nějak chybí energie, chuť, hnací motor vyřešit ten sáhodlouhý seznam úkolů a trvale odkládaných povinností.
Pak si jednoho dne, vlastně skoro každý den, sednete za pracovní stůl, zhluboka se nadechnete a řeknete: „Jdu na to.“ Zapnete počítač a otevřete internetový prohlížeč. Otevřete e-mailovou schránku, pročtete zajímavé emaily a ty zbývající prozatím necháte stranou.
Na chviličku si dáte pauzu. Podíváte se na internetové zpravodajství. Tak co se zase děje nového? A co počasí, jak dneska bude? Na chvilku otevřete Facebook, zkouknete statuty svých známých, prohlédnete fotky ze svatby tetičky jedné vaší známé. Tak jo, čas začít něco dělat. Dojdete si uvařit kafe. Potkáte kolegyni, prohodíte pár slov. Vrátíte se ke stolu a začnete si na něm dělat pořádek.
„Uklizený stůl je základ, tím začnu,“ říkáte si. Po dvou hodinách práce, kdy nakonec přerovnáte i všechny šuplíky a skříňky, s hrůzou zjišťujete, že všichni začínají odcházet na oběd. Zděsíte se, jak rychle ten čas utekl, a uklidňujete se předsevzetím, že po obědě vezmete práci za ten správný konec. Teď už opravdu začnete. Už vážně.
Není to lenost
Že se po obědě opakuje totéž v bledě modrém? A že to není tak úplně poprvé? Možná je načase zvážit, zda se téma prokrastinace netýká i vás. A co že to podivné slůvko znamená? Jedná se o termín převzatý z angličtiny, pro který zatím bohužel češtináři nenašli žádný dostačující ekvivalent. Jeho původ najdeme v latinském „crastinus“ neboli „náležící zítřejšímu dni“. Prokrastinovat by pak tedy znamenalo nechat na zítřek.
Co mohu udělat dnes, mohu stejně dobře udělat i zítra. Anebo pozítří. Anebo za měsíc. Důležité však je neplést si prokrastinaci s leností. Nejedná se totiž o lenochy ani hlupáky. Ti neudělají nic nikdy. Prokrastinátoři svou práci nakonec splní. Ovšem až po době odkládání, protahování a nucení se.
Bylo to tak vždy
Prokrastinace je fenomén starý jako lidstvo samo. Už dlouhá léta je i předmětem odborného zájmu - za posledních třicet let vzniklo na toto téma okolo sedmi set vědeckých prací. I když se jejich závěry v mnohém lišily, k určitým zákonitostem přece jen došly: „Shoda vládne v tom, že přinejmenším v dosud zkoumaných západních zemích před sebou suneme obrovské hory práce: 75-95 % všech studentů v průzkumech udává, že přinejmenším tu a tam prokrastinují, téměř 50 % z nich své úkoly odkládá pravidelně. Prokrastinační činnosti zabírají u studentů zhruba 30 % bdělého času,“ uvádějí Kathrin Passig a Sascha Lobo, autoři knihy o prokrastinaci. „Po studiu se situace zlepšuje, ale 20-30 % obyvatel platí stále za skalní příznivce prokrastinace. Přinejmenším mezi USA, Velkou Británií, Austrálií, Španělskem, Peru a Venezuelou se nenašly žádné rozdíly, pro další země chybí srovnávací data.
Často uváděnou tezi,až přijdou děti, nikdo si nebude moci dovolit něco odkládat‘ existující průzkumy nepotvrzují - nepřítomnost dětí očividně nehraje žádnou roli.“ To ostatně dokazují i zkušenosti z praxe. „Naivně jsem přisuzovala svoji nedůslednost svobodnému životu bez závazků. Věřila jsem tomu, že až se tak nějak usadím, bude všechno jinak. Pak přišla svatba a narození dcerky Andulky, ale můj způsob organizace práce to nijak výrazně nezasáhlo. Jen se mi teď místo psaní zpráv do práce hromadí vyřizování formalit ohledně žádosti na hypotéku a místo obvolávání zmeškaných hovorů od klientů se snažím přimět k tomu, abych konečně zapošila ty nové závěsy,“ vypráví o svých zkušenostech dvaatřicetiletá Lenka.
Možná by se dalo říci, že co člověk, to důvod k prokrastinaci. Každý máme ty své a najít jednu obecnou příčinu je zkrátka nemožné. Začněme ale pozitivně. Prokrastinace totiž není jen negativní jev, který by bylo nejlepší vymýtit jako plevel na zahrádce.
Mívá totiž i důležitou roli a tou je především ochrana psychiky před zahlcením a zhroucením. Evoluce nedává vzniknout ničemu v přírodě zbůhdarma, dnes víme, že dokonce i slepé střevo nebo život otravující vosy mají v koloběhu přírody svůj důležitý význam. Nejinak je tomu v oblasti lidské psychiky.
Prokrastinace funguje jako smysluplný filtr podnětů a pomáhá nám vytvořit si potřebný odstup. Můžeme dokonce říci, že nám tak dává psychika jasně na vědomí naše vnitřní potřeby.
