I staré auto, které rezaví v sousedství, může být skutečný klenot. Přesvědčil se o tom Vlastimil Kohoutek z Brna, když před třinácti lety objevil historickou dodávku Ford Transit ve Voroněžské ulici. Je totiž nejstarší v Evropě.
„Oprýskaná dodávka stála před domem známého, kterého navštěvuji. Neodolal jsem a podle poznávací značky jsem našel majitele. Ten mi tehdy řekl, že auto před týdnem prodal,“ vzpomíná jedenačtyřicetiletý muž. Nový majitel naštěstí bydlel o patro níž. „Prodal mi dodávku za deset tisíc a řekl, ať si na projížďku přibalím bednu nářadí. Jedinkrát s ní jel na přehradu a čtyřikrát ji opravoval,“ líčí Kohoutek.
O osm let později česká pobočka společnosti Ford Motor Company na oslavu čtyřiceti let od zahájení výroby dodávky transit, které zapálení fandové přezdívají „tranďák“, vyhlásila soutěž o nejstarší pojízdný transit v Česku.
Zlatá dodávka
Kohoutek nepochyboval, že vyhraje první cenu – tisíc litrů paliva. „Zpočátku jsem datu 1965 v technickém průkazu ani nevěřil. První majitel si dodávku koupil v Německu pár dní po zahájení prodeje,“ říká Kohoutek, který po výhře v soutěži začal pátrat po historii vozu.
Auto si od začátku jeho prodeje oblíbili nejen podnikatelé, ale i zločinci. „Transit uvezl stejně jako náklaďák, ale uháněl přitom jako osobák,“ popisuje Kohoutek vlastnosti, které udělaly z transita synonymum pro dodávku. Od odborníků ze společnosti Ford se Kohoutek nakonec dozvěděl, že jeho transit je nejstarší v celé Evropě. „Anglickou soutěž vyhrál muž s transitem z roku 1966,“ srovnává Kohoutek.
Úplně prvním majitelem jeho auta byla podle záznamů společnosti Ford francouzská firma, která si nechala dodávku vyrobit na zakázku pro podnikání v severoafrické Alexandrii. „Proto je dodávka unikátní dveřmi, které se neotevírají, ale posouvají. Vyklápěcí je také celý bok dodávky. Sloužila totiž jako zmrzlinářský vůz,“ říká Kohoutek. Není si jistý, jestli se auto do Afriky vůbec dostalo. Svou stopu zanechalo koncem sedmdesátých let v Německu. Poté už brázdilo české silnice. „V roce 1979 si dodávku pořídil domovník z Prahy. Tehdy se ještě do technického průkazu psávalo povolání,“ vysvětluje Kohoutek. Pražan dodávku po měsíci prodal do Plzně.
Odtud plechová „světoběžnice“ doputovala do Brna k muži, který v ní vozil na koncerty brněnské hudebníky bluegrassové skupiny Poutníci. Řidič Poutníků dokonce Kohoutkovi objasnil i to, kdo pochroumal pravou stranu auta. „Šoupací dveře, to byla tehdy velká frajeřina. Řidič si je za jízdy otevřel, aby mu nebylo teplo. Průvan mu ale zvedl kabát přes obličej. Oslepený muž se lekl a sjel do příkopu, kde naboural,“ líčí Kohoutek jednu z historek, která se podepsala na karoserii auta.
Právě kvůli svépomocným opravám a nedostatku náhradních dílů se dodávka od originálu v mnohém liší. „Původní je karoserie, nápravy a převodovka. Motor jeden z majitelů zadřel, takže skončil ve sběrně,“ lituje Kohoutek. Dodávka, která několikrát změnila barvu z modré na oranžovou nebo černožlutou, se podle Kohoutka řídí podobně jako Škoda Favorit. „Je neuvěřitelné, že se jízdními vlastnostmi dodávka z roku 1965 vyrovná favoritu, který byl chloubou české automobilky o třiadvacet let později,“ srovnává sběratel.
Zpět na modro
Po výhře v soutěži vrátil Kohoutek autu zpět modrou barvu. Společnost Ford pak dodávku vystavila na autosalonu Autotec. Nejstarší transit dnes odpočívá ve stodole ve vesnici Hrubá Vrbka u slovenských hranic a čeká na další opravu. ¨
„Auto je tak unikátní, že nedokážeme zjistit, jak vlastně původně vypadal například interiér, hlavně výplň posuvných dveří,“ vysvětluje muž. Kohoutek se živí jako prodejce lékařského materiálu. „Auta jsou můj velký a drahý koníček,“ říká člen klubu Fordever, který v Brně vznikl v roce 1997. Ne všechny ženy mají pro časově i finančně náročného koníčka mužů z klubu Fordever pochopení. „Ti z nás, kteří si hýčkají nanejvýš jednoho plechového miláčka, si udrželi miláčka i doma. Pak jsou ti, kteří mají dvě a více aut. Ti jsou většinou svobodní nebo rozvedení, což je i můj případ,“ říká majitel tří historických dodávek a dvou dalších fordů.
Legendou mezi sběrateli fordů je v Brně muž s přezdívkou Vlkodlak. „Podezíráme ho, že vlastní asi šedesát aut. Parkují všude možně, v pronajatých stodolách, nebo v ulicích města. Největší hrůzu má Vlkodlak z blokového čištění ulic,“ míní sběratel. Jakmile Kohoutek najde čas a vydělá peníze, chce dodávku předělat na obytný vůz. „Už je to stařík, takže si zaslouží poklidné cestování. Jakmile jej opravím, chci objet Evropu,“ těší se muž.
