Říkají jim němé tváře. Na rozdíl od zvířat, která nesou stejné označení, se však dřevění panáčci z brněnského divadla Radost začnou pohybovat až v rukou loutkoherců.
„Za šedesátiletou dobu existence divadla jsme hráli asi 250 inscenací a z každé archivujeme zhruba pět loutek. Celkem jich tedy uchováváme asi dvanáct set,“ uvedl ředitel divadla Vlastimil Peška.
Jakmile divadlo přestane inscenaci hrát, končí svůj herecký život i loutky. „Pokud ale hrajeme po letech stejnou pohádku, vždy vyrábíme nové loutky, podle nových návrhů,“ vysvětlila vedoucí ateliéru a divadelních dílen Alena Křížová.
Výtvarník a režisér, kteří loutky vymýšlejí, si mohou vybrat z různých typů. „Základní loutkou je klasický maňásek. Dále jsou to javajky, které vodíme zespodu, marionety vodí loutkoherec na nitkách shora a manekýny před sebou,“ popsal Peška.
V archivu divadla jsou například šedesátiletí loutkoví veteráni Dlouhý, Široký a Bystrozraký. „Bohužel jsou hodně namačkaní ve skladu. Nyní jsme však získali peníze z Evropské unie a začínáme od 1. prosince budovat v areálu divadla pro naše loutky muzeum,“ dodal Peška.
Až do ledna 2010 mohou zájemci vidět loutky z představení z posledních deseti let na výstavě na hradě Špilberk.
