Nejvíc ho potěšila spartakiádní propiska
V rukou Josefa Píchy není propiska jen psacím nástrojem. Má také sběratelskou hodnotu. Zvláště pochází-li například z Indie nebo z Japonska. Shromaždovat reklamní tužky se Pícha rozhodl už jako kluk.
„Když mi kamarád jeden den donesl propisovačku a druhý den další, napadla mě myšlenka pokusit se dát dohromady sbírku propisek jindřichohradeckých firem a místních podnikatelů. Postupně jsem svůj zájem rozšířil na celou republiku a později i firmy v zahraničí,“ vzpomínal sběratel.
Před třinácti lety nebylo ještě tak těžké sehnat propisovačky, které některé firmy obměňovaly i každých půl roku. Postupně se ale propagační tužky dělaly stále méně.
„Úplně přesné číslo neznám, ale v současnosti mám ve své sbírce okolo šesti tisíc různých propisek. Abych se lépe orientoval, vše tematicky třídím. Například potravinářství, bankovnictví nebo auto moto,“ vypočítával Pícha.
V Maroku žádnou neměli
Jezdit na burzy nemá čas, ale hodně mu pomáhají kamarádi a známí. Pokud jedou někam do zahraničí, tak mu nějakou propisku dovezou. „Pro mě má tužka mnohem větší cenu, když je dovezená přímo z ciziny. Mám tak tužky z Indie, Japonska a USA. Jedna známá se mi snažila dovézt dárek z Maroka. Ale bohužel tam žádnou propisku neměli. Vašek Chalupa mi například přivezl olympijskou propisku přímo z Atén,“ popisoval největší skvosty své sbírky.
Dárek od redakce
Redaktoři Sedmičky doma zapátrali a sehnali sedmdesát propisek. Vysypali jsme je na stůl.
„Jé, to jste mi udělali radost,“ zajásal sběratel a počínal tužky přebírat. Vybral si celkem třicet tři kusů, které rozšíří jeho bohatou sbírku.
„Nejvíc mě potěšila tahle spartakiádní z roku 1985, která když se nakloní, běhají v ní dva cvičenci, a pak jedna propiska dovezená ze Švédska. Ty budou patřit mezi rarity mé sbírky,“ uvedl Pícha, který vlastní například také kovovou imitaci husího brku, což je pero vyrobené při příležitosti konání Všeobecné výstavy v Praze.
