Nejznámější nevěstinec vlastnil František Puchmeltr zvaný Páníček | E15.cz

Nejznámější nevěstinec vlastnil František Puchmeltr zvaný Páníček

Veronika Fejtková

Tajemné uličky, dámy nechvalné pověsti a domy lásky skryté pod pozlátkem přepychu. I to patří do kladenské historie.

Pánové vážení i méně vážení si ještě v první čtvrtině minulého století mohli v Kladně plně užívat „nejstaršího řemesla“ na světě.

Těžké časy jim i majitelům nevěstinců přinesl až zákon o potírání pohlavních chorob z roku 1923, který nevěstky ze zastrčených hostinců a vykřičených domů prakticky vyhnal.
Písemných zmínek, jež by o stopách této živnosti ve městě vypovídaly, existuje velmi málo. Jsou to stránky kladenské kroniky nebo zažloutlé listy tehdejšího tisku.

Světoobčané“ rušili obyvatele města

Asi nejznámější nevěstinec vlastnil podnikatel František Puchmeltr známý pod přezdívkou Páníček.
„Dům byl v Eusebiově ulici, později ulici Karla Jelena, v místech dnešního čísla popisného 901,“ říká Zdeněk Pospíšil, který se historií Kladna zabývá a má i vlastní výstřižkový archiv.
Puchmeltrův podnik obyvatelé okolních domů neměli v lásce. Zprávy o něm se nejednou probojovaly i na stránky novin.

„Tento nevěstinec se těší oblibě různých individuí, která se domnívají při návratu z této místnosti, že jsou nejspíše někde jako Apači v prériích a ne ve středu Kladna. V noci novoroční asi pět světoobčanů, kteří o druhé hodině noční nemohli jaksi najíti tuto prodejnu lásky, bouchalo na dvéře i okna obyvatelům v ulici bydlícím,“ píše se ve Středočeském živnostníkovi ze dne 15. ledna 1916.

Dříve šantán, nyní kadeřnické studio

Historicky nejstarším kladenským nevěstincem byl hostinec U Slunce. Podle kladenské kroniky stál v nyní již neexistující zástavbě od hlavní třídy směrem k ulici Petra Bezruče od roku 1870.
Ještě v 70. letech předminulého století ho vyhledávalo mnoho mužů, kteří zatoužili po dámské společnosti, ovšem bez závazků.

Pravděpodobně nejhonosnější nevěstinec sídlil v ulici Ivana Olbrachta, a to v čísle popisném 84.
„Přesně v místech, kde se teď lidé mohou nechat ostříhat v kadeřnictví Amadeus,“ podotýká Eva Srpová, která tematiku bývalých vykřičených domů ve městě zpracovala pro internetový server Kladno minulé a patří k členům redakce občanského sdružení Kladno Záporno.

V přízemí nevěstince bývala restaurace U Glasů, později U města Plzně a ještě později U Princlíků.
„Šantán stál naproti Siréně. Vzpomínám si, že mi někdo kdysi vyprávěl, že se do pokoje vstupovalo přímo z ulice,“ říká ředitel Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně Zdeněk Kuchyňka.

Žádné dokumenty, s výjimkou kladenské kroniky, které by o historii domů lásky vypovídaly, pracovníci muzea k dispozici nemají.
Nejvíce nevěstinců na několika málo čtverečních metrech bylo mezi bývalou Žďárskou ulicí a ulicí Petra Bezruče.
„Tamní uličky si dobře pamatuji, protože jsem tamtudy v šedesátých letech coby žák měšťanky chodil na autobus,“ říká Pospíšil.

Zvláště zajímavá podle něj byla Rohová ulice a z ní vybíhající uzounká Ulička.
„Tak se dříve opravdu jmenovala. Tehdy jsem to samozřejmě nevěděl, ale právě v těchto dvou naprosto zapadlých zákoutích bylo několik nevěstinců. Ulička byla široká maximálně tři metry a připadala mi tehdy velice tajuplná,“ vzpomíná Pospíšil.

Vykřičené domy se krčily mezi dnešním parkem Trilobit a ulicí Petra Bezruče.
„Konkrétně tam stával nevěstinec pana Zemana, pana Vinše, Puchmeltra a paní Kuthanové. Až na konci Uličky jako rohový v ulici Petra Bezruče byl nevěstinec pana Mesányho. V Uličce rovněž byl nevěstinec pana Bryndy,“ vyjmenovává Pospíšil.

Pikantní minulostí oplýval i podnik Srdíčko, nyní je na jeho místě obchodní dům Billa, dříve Delvita. V domě, který dělníci postavili už v roce 1895, býval vždy hostinec. Až ve 30. letech minulého století tam Josef Rebhoň začal provozovat bar Lucerna, později se dům proměnil v noční podnik.

„Byl spojen s jednou tragickou událostí kladenských dějin. V noci ze 7. na 8. června 1939 před tímto domem zastřelil student zdejší průmyslové školy Jan Smudek německého policistu Wilhelma Kniesta. Hned poté bylo vyhlášené stanné právo, jako první v historii protektorátu,“ říká Pospíšil.

I přestože od roku 1923 zákon nevěstince zakazoval, policie toto řemeslo tiše trpěla až do Listopadu.
„Muži toužící po tělesné slasti mohli své touhy ukojit návštěvou večerních podniků nazývaných zcela nevinně vinárnami. Mívaly otevřeno do pozdních nočních hodin, kdy klasické hospody své hosty už vyporoučely do tmy,“ vysvětluje Eva Srpová.

Réva proslula jako kankánový klub

Jako vinárna po oficiálním zákazu nadále fungoval i dům U Slunce. Stejnou kamufláž používali také majitelé podniků Monika a Réva, které byly za gymnáziem.

„Monika byla vyhlášená přítomností přítulných žen už za první republiky, Réva jako kankánový klub. Podle několika zmínek pamětníků si tam k pánské společnosti přisedávaly ženy nechvalné pověsti a nabízely své služby,“ podotýká Srpová.

Noční kluby ožily po Listopadu

Určitého znovuzrození se kladenský „noční život“ dočkal po roce 1989.
„Jako první vzniká klub Harmony u Kročehlavského rybníka, dále exkluzivní klub Premiér v místě bývalého klubu Zenit v Pavlisové ulici. Následuje ho Party klub u hospody U Lípy a rozdělovská Jalta,“ uvádí Srpová s tím, že postupně upadají.

„Jako poslední místo pro pánské návštěvy zůstal přibližně do roku 2005 klub Milion dollars v prvním patře nad bývalou pizzerií U Tří koček, dnes přejmenovanou na Parenzo,“ popisuje Srpová. Noví majitelé o podniku, který býval nad jejich restaurací, podle ní nevědí.
Poté, co skončil i poslední kladenský noční klub, přestěhovaly se prostitutky do privátů a jen sporadicky pak do ulic.

„Například na kraj Kročehlav do ulice U Bondyho,“ uvádí Srpová.
Policejní kontroly nakonec lehké ženy a dívky z veřejných prostor téměř vyhnaly.
Kdo chce ale najít místo k „pobavení“, tomu stačí projít si inzeráty na novinových stránkách.

Autor: Veronika Fejtková
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!